Fotbalu zdar? Nazdar!
Náš rozporuplný vztah začal klíčit už v dětství, kdy jsem byla, z přesvědčení maminky, že to bude čupr, ostříhána na slušivou “deku“. Účes podle nejaktuálnější módy mě okamžitě zařadil mezi bezvýhradné stoupence Jágra a stejně střihlých fotbalistů. Nadšení z toho, že jsem za všech okolností středem pozornosti, po čase vystřídalo prozření, že ať tráva nebo led, můj sestřih je každopádně průser.
Na revoltu jsem se zmohla až ve čtrnácti, a tak mě deka provázela i celým druhým stupněm základní školy, který jsem absolvovala v jediné sportovní třídě ve městě - osudově fotbalové. Nejoblíbenější zábavou mých spoluhráčů bylo tehdy vyhazování všech předmětů, které vyučující ve spěchu ze spárů fotbalové zoo zapomínali na katedře, z okna ve třetím patře. I když mi tato kratochvíle nepřišla inteligenčně příliš na výši, svoje parťáky jsem kryla a lhala kantorům do očí. Díky mé pověsti svatouška celý sbor včetně fyzikáře roky věřil, že se kalkulačka, třídnice sousedních osmáků, či bandaska na oběd můžou jednoduše vypařit. Spolužáky jsem si proti sobě nemohla poštvat už proto, že jsem celým svým pubertálním srdcem milovala třídního brankáře Kubu. Dokonce jsem se kvůli němu naučila takovou tu fintu, jak běžíte, překročíte mičudu, navalíte si ji na patu a efektním obloukem ji zase přehodíte přes hlavu. Vzhledem k tomu, že kopnout mi míč bylo stejně riskantní jako svěřit mi do rukou nabitou osmatřicítku, jednalo se vskutku o husarský kousek.
Patičkou jsem sice zabodovala, ale plamen to nezažehlo. Skórovala jsem až o pár let později do sítě sexsymbolu Jendy. Byl roztomilej, tetovanej a měl namířeno do Chelsea. Nebo to aspoň říkal. Často jsem snila o tom, jak spolu budeme pod deštníkem a v holínkách vychovávat na předměstí Londýna dvě rozkošné děti a budeme se topit v penězích. Dodnes nevím, kde se stala chyba.
Velké fotbalové zklamání přišlo i s premiérovým prvoligovým zápasem zhlédnutým z novinářské židle. Tribuny zely prázdnotou, po hřišti se motala banda simulantů a brány byly nejspíš zakryty nějakým neviditelným plexisklem. Nespravila to vůně mastných klobás, světlice vystřelená do zadnice jednoho z rozhodčích, ani výprava do srdce prořídlého hloučku napitých fanoušků. Oplzlé návrhy, lascivní olíznutí mikrofonu a pocintaná šála v barvách domácího klubu v roli kovbojského lasa mě zastihly zcela nepřipravenou, a tak jsem se zmohla akorát na hysterický smích a střemhlavý pád za policejní kordón střežící fanklub hostů. Právě rozhlasácký mikrofon však stál i za překvapivým zjištěním, že fotbalisti nejsou zas až takoví blbci, jak se traduje.
Nejpopulárnější sport na světě ve mně rozpoutává zcela protichůdné emoce, což může být považováno za podivínství hraničící se skandálem. Jenže já neumím zůstat neutrální a prostě si ho nevšímat. Letošní Euro, stejně jako všechna předchozí, určitě sledovat nebudu. Ale určitě na něm zase něco zkritizuju. A zamiluju se do nějakého toho gólmana. Zkrátka nevím, kam se přiklonit. Ale vnitřně tuším. Nedávno jsem se synkem v náručí vybírala v obchodě látkové plíny. Jakmile se energicky natáhnul po zeleném kousku s fotbalovými míči, instinktivně jsem mu málem urazila ruku. Tak aspoň, že moje podvědomí má jasno...
Pro Ona Dnes na zadané téma
Šárka Razýmová
Život na gumě
Taky máte za sebou dětství plné rodinných cyklovýletů strávených v závěsu na gumicuku za vašimi rodiči? Kdybych tenkrát tušila, co je to karma, možná bych svému funícímu otci do kopce tak nepřibržďovala.
Šárka Razýmová
Moc máma
Nedávno mi šéfová vyčetla, že jsem “moc máma“. Ten obrat mě zaskočil. Ale protože jsem pracovnice svědomitá a sebereflexe mi není cizí, postavila jsem se tomu čelem a hluboce se nad sebou zamyslela.
Šárka Razýmová
Doba ohluchlá
Taky vám život přijde čím dál tím hlasitější? Umlčujeme pochybnosti o sobě samých, planeta volá o pomoc, ozývají se stárnoucí klouby a celé davy si na telefonu zamilovaly funkci hlasitého odposlechu. Z toho aby jeden ohluchl.
Šárka Razýmová
Ňaderná zbraň
Jsou lékařské obory, kde jsou si pacient a lékař prakticky rovni. Třeba psychiatrie, kde oba ví, že mají pravdu. Mnohem víc je ale těch, v nichž se pacient chytá do poněkud nekomfortních diskriminačních pastí.
Šárka Razýmová
Báječní hostitelé a ti druzí
Jsou tu Vánoce. Za okny se rozsvěcují stromečky, ve školkách a školách se sborově chystají do Betléma, ulice září tisíci světýlek a z obrazovek útočí Popelka na dvanáct způsobů.
Šárka Razýmová
V zenu
Když jsem se v pubertě snažila za pomoci genů, osudu a věcí mezi nebem a zemí přesvědčit zainteresované, že dělat ze mě lyžařskou akrobatku může mít stejné dopady jako vyvíjet zbraň hromadného ničení, víte, co mi odpověděli?
Šárka Razýmová
U fotografa
Jsem tolerantní žena. Nenutím děti dojídat večeři, pravidelně ponoukám muže, aby si zašel na pivo a zásadně nepřemlouvám rodinu ke společnému focení objektivem profesionála.
Šárka Razýmová
Záplava
Trčím v díře, ruce prkenně natažené podél těla a pociťuji smíření. Do hlavy mě opakovaně tříská barevná, dřevěná palička a já zajíždím stále hlouběji. Paličku drží moje dítě. Ve tváři má takový ten výraz vyšinutého děcka z hororů.
Šárka Razýmová
Pokrok nezastavíš
Kde jenom ta složka ....ještě včera tu byla. Ha! Tady je. Nebyla ještě večer žlutá? Někdo mi ji přebarvil. Všechny je přebarvil! Z mého počítače se přes noc stal někdo jiný. Zase??
Šárka Razýmová
Na samotě u lesa
Dokud jsme žili v malém, podhorském městě, setkávala jsem se s názory, že jsme mučedníci dobrovolně trpící pravěkou infrastrukturou, nulovým společenským vyžitím a půlročními sněhovými závějemi.
Šárka Razýmová
Napořád
Měla to být formalita. Svatba po jedenáctiletém vztahu, během něhož se ze dvou stanou čtyři, už prostě nikoho nadšením nerozhýká. Ale nebyla by škoda to odfláknout, když je to jednou za život?
Šárka Razýmová
Škol(k)a života
Tak už i na nás došlo. První rok ve školce. První lásky. První tsunami bacilů. První pugét kytek. Ty nejhezčí dostaly kuchařky, to je jasný.
Šárka Razýmová
Láska lyžařská
„Budu se vdávat!“ vrazila jsem radostně babičce pod nos opravdickej zásnubní prsten. „No, tak se z toho hlavně nepo..,“ zchladila mě ta, od níž bych pochopení mých konzervativních sklonů čekala zdaleka nejvíc.
Šárka Razýmová
Krát dva
I když byla celá planeta dávno přesvědčená, že nikdy neporodím a už navždycky zůstanu jako bójka s nohama, nakonec jsme překvapili.
Šárka Razýmová
Iluze v háji
Jsem snílek. Ale že během očekávání prvního potomka postavím vzdušný zámek takových rozměrů, překvapilo i mě samotnou.
Šárka Razýmová
Nebe, peklo, ráj
Jsme tu jen na skok, a tak by byla škoda se při něm ani neodlepit od země. Mě dostává do vzduchu plnění snů. Jakýchkoliv. Na jejich třídění není prostor, plním si to všechno. Ostatně, noční můra je taky sen, ne?
Šárka Razýmová
Svatební cirkus
Gejzíry lásky a dojetí, dokonale padnoucí sněhobílé šaty, katalogové počasí a ochota všech se vším pomoci bez keců a nárokování odměny.
Šárka Razýmová
Běžecká čítanka
Běhání je podobná věda jako čtení. Klást rychle jednu nohu před druhou či přelouskat jednotlivá písmena zvládne sice skoro každý, ale dát tomu všemu řád a formu, srozumitelnost a emoce, to už dá zabrat.
Šárka Razýmová
Můj mistr světa
Klofla jsem pana Božského. Má geniální, matematický mozek, sexy svaly, stejně zvrácený smysl pro humor jako já a vlastní sny. A hromadu lyží!
Šárka Razýmová
Vynález zkázy
Mateřství mě neomylně katapultovalo mezi zástupce zcela specifického živočišného druhu. Vyznačujeme se hybernujícím mozkem, deseti rukama a několika koly. A řeknu vám, naučit se s těmihle proporcemi žít, není žádná sranda.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 126
- Celková karma 16,02
- Průměrná čtenost 3523x