Testosteronová evoluce

Narazit dneska na galantního slušňáka je asi tak stejně běžné, jako ulovit a povečeřet pazourkem rozporcovaného mamuta.

„Malťo poběž, šáhneme na tu pani!“ zavřeštěl za mnou roztomilý chlapeček a odhodil plastové auto požárníků. Než jsem se nadála, visel mi ten fracek na zadku a stahoval mi kalhoty. „Fuj je to!“ ohradila jsem se a přes rameno sledovala, jak mi ten skrček masíruje půlky, čouhající z horolezeckého sedáku. Zatřásla jsem podstavcem, až se klouček zřítil na ten svůj a výhružně zavrčela: „Že tě kousnu?“ To už mě ohmatával i jeho usmrkaný kámoš Malťa. V tom, že jsem je v jejich úprku nedohnala a nepokousala jak pitbul, mi zabránilo jen pevně navázané lano.

Rysy sexuálních delikventů se u mužů zřejmě utvářejí už v prenatálním věku. A ve více či méně skryté formě se projevují až do důchodu. „Slečno, můžu vám sáhnout mezi nohy?“ optal se mě nedávno svižný sedmdesátník na pozici maséra extraligových volejbalistů. Otázka na tělo, kterou pronesla ta protézou obsazená ústa, mě skoro sundala z lavičky. Srazila jsem končetiny a na obranu zašermovala svým gigantickým mikrofonem, kterým jsem pár vteřin předtím ohrožovala důstojnost jednoho z hráčů. Masér na nic nečekal a po artrózou zasažených kolenou se mi plížil pod nohy. Mou vymrštěnou placírku zastavil těsně před jeho bradou až pohled na zatoulaný bidon pod lavičkou, který se děda snažil vydolovat. Jasně, pro chlapečky a dědečky je třeba mít pochopení. Ti první jsou nevinní ještě a ti druzí už. Jenže ono se to podivné, testosteronem napěchované chování neztrácí ani uprostřed.

Na Velikonoce jsem se ocitla v ubytovně, jejíž pokoje oplývají nepoužitelnou sprchou, takže se chodím mýt do společné umyvárny na chodbě. Byla jsem zrovna v procesu odhalování, když v tom do umyvárky vpadl osvalený atlet ve věku padesát plus. S rukama, zaklíněnýma ve svlékaném roláku nad hlavou, jsem slušně pozdravila. „Jé, vy ste zrovna tady, tak nevadí, já se oholim vedle,“ zapěl do zvuku zavírajících se dveří a zmizel. Bez obav jsem tedy vplula do jedné z totalitně vykachlíčkovaných sprchovacích kójí bez závěsu a poddala se očistě. Z vodopádu, ve kterém se zrovna ocitla moje hlava, jsem zaslechla známé vrznutí pantů a ještě známější hlas. „Hola, tak sem oholenej a teď se tady s váma vosprchuju, jestli neva.“ Překvapením jsem spolkla litr vody a málem i sprchovací hlavici. Než jsem se vrátila z říše utopenců, plácala už chodidla svalovce o mokré kachlíky vedlejší kóje. Navlhlým prostorem s geniální akustikou se rozezněla pískací serenáda. Z kulatých zrcadel na protější stěně na mě zasvítil jeho zadek a pak mě do očí udeřil i předek. Jsem si jistá, že na mě mrknul. V prudkém obratu čelem vzad mi drátěný košíček na mýdlo skoro přerazil nos a vyrazil oko. Myšlenku na těžký život Rockyho Balboy ale vzápětí vystřídala myšlenka na ručník, teatrálně odhozený na druhé straně koupelny.  „Bacha, pouštim vodu, tak vám bude kolísat teplota,“ zahlásil soused. Kolísalo mi úplně něco jinýho. Plánované diskrétní přecupitání umyvárny pro ručník nahradilo zběsilé honění balancu na kluzkých dlaždicích, zakončené šipkou do radiátoru. V zádech jsem zaslechla přidušené zaržání. Pak už to šlo ráz naráz. Při zuřivém motání se do ručníku jsem si málem utrhla prsa, s rozběhem rozkopla atletovy pantofle a během únikového skluzu jsem si málem vykloubila rameno o kliku, zachycující můj pád. Samozvaný společník, stále čile konverzující a ještě čileji očumující, opustil sprcháč a zálibně se prohlédl v opoceném zrcadle. Ve strachu, aby ještě nevytáhl pomlázku, jsem vyletěla na chodbu a rozhodla se, že všechny věci, které jsem tam nechala, si radši znovu koupím.

Možná jsem krapet staromódní, ale fakt netoužím po tom, aby mě ošahávali chlapečkové, dvojsmyslnými narážkami ohromovali jejich revmatičtí dědové a už vůbec netoužím po sprše s úplně cizím mužským, který by klidně mohl být mým tátou. Copak už vážně všichni gentlemani vymřeli?