Láska lyžařská

30. 01. 2019 10:15:00
„Budu se vdávat!“ vrazila jsem radostně babičce pod nos opravdickej zásnubní prsten. „No, tak se z toho hlavně nepo..,“ zchladila mě ta, od níž bych pochopení mých konzervativních sklonů čekala zdaleka nejvíc.

„Vobyčejná formalita, děvenko. Vždyť máte dvě děti!“

A taky deset společně odžitých let, to je fakt. Ale aspoň drobné nadšení vyloudit mohla. Můj hrdina si mě totiž chce vzít i přes to, že mi v posledních letech odumřela ve jménu mateřství polovina mozku. Nový rok jsem zahájila návštěvou zubaře a snahou vyrazit jim tam ramenem šoupačky. Následný útěk v zářivě modrých, igelitových návlecích zarazila ostražitá recepční až těsně před branami svobody. Tragická jsem i v péči o svůj mobil, hledání objížděk v mobilních mapách nebo otevírání pytlíků se snídaňovým müsli. Kromě vytrvalého zarovnávání rohů na cereáliích po mně můj drahý přerovnává příbory v myčce a vtlouká mi do hlavy, že každý svazek klíčů má svůj jediný správný věšáček, což odmítám respektovat. Přes to přese všechno mě požádal o ruku a já řekla ano. I když se mi nelíbí, že se neholí, ignoruje veškeré pokyny ohledně dětí a snaží se mě předělat. Láme kovanou sovu pro brzký odchod do hajan, neuznává, že hyperaktivita je mou formou odpočinku, a přesvědčuje mě, že můžu milovat aktualizace.

Kdysi bylo naše randění malou sportovní senzací. Jednou o nás dokonce vyšel článek s titulkem “Zátopkovi z Harrachova“, což dodnes nechápu, protože z Harrachova nejsme ani jeden a geniálním Zátopkovým nesaháme ani po vyběhané mozoly na patách. Po třech letech, z nichž jsme vzhledem k oboustranné marné snaze udělat díru do lyžařského světa stravili společně všehovšudy měsíc, měla náš vztah prověřit první partnerská dovolená. Myšlenku na “šťastně až do smrti“ jsme měli oba, jen jsme k ní přistoupili odlišně. Zatímco já snila o svatebním dortu, on osnoval, jak mi dá kopačky. Naštěstí není spontánní typ a místo kopaček jsem dostala spoustu času na zvrat. Pátý rok mohl být zlomový. Noční výběh na tenerifskou sopku by byl tutovka. Namísto pokleknutí v růžovém oparu vycházejícího slunce si však ten mizera sedl na šutrák, sundal z rukou děravé fusekle suplující v mrazivé noci rukavice a z batohu vytasil štangli salámu. Po mojí promoci o pár měsíců později mě vzal do Paříže na koncert. Domněnka, že mě tam bere proto, aby mě před padesáti tisíci diváky požádal o ruku, mi vynesla titul Naivka roku. Šestý rok jsem propadla panice, že se mě přítel drží pouze z psychopatické touhy mě zabít. Proč by mě jinak tahal opuštěnou karibskou džunglí a vyhrožoval při tom nákupem mačety? Po sedmi letech se nám narodil syn a bylo jasné, že aspoň za tyhle jatka si ten prstýnek zasloužím. Když jsem mu však z JIPky po akutním císaři sjetá morfinem a dojetím poslala smsku, že ho miluju, přišla mi z cizího čísla v odpověď mmska ochlasty vzdáleně připomínajícího našeho čerstvého tatínka, kterak narvaný v kufru auta mezi prázdnými lahvemi míří za další bujarou kalbou. Po druhém akutním císaři o další tři roky později jsem už prsten nevyhlížela. V hlubokém dojetí jsem však vděčně přijala alespoň glycerinovej čípek, co mi můj šampion vybral v lékárně.

A pak to přišlo. Zastihl mě zcela nepřipravenou v dětském pokoji při ukládání syna. Klečela jsem já. „Vezmeš si mě za ženu?“ zahřímal muž mého života a synek skákající po posteli spustil pronikavé houkání hasičů. „Myslíš za muže?“ „Ný Ná Ný Ná.“„No jo vlastně.“ „Ný Ná Ný Ná.“ „Kryštofe, tohle je důležitý. Vždyť já se konečně budu jmenovat jako ty,“ pohladila jsem s plovoucíma očima to znuděné mládě. „Taky budeš Klyštůfek?!“ oživil svůj zájem o věc a přestal nýnat.

Vyvalte Sudy, konečně se budu vdávat! Ale víte jak, je to jenom formalita, tak se z toho nepo.. .

Pro Ona Dnes

Autor: Šárka Sudová | středa 30.1.2019 10:15 | karma článku: 26.49 | přečteno: 1052x

Další články blogera

Šárka Sudová

Krát dva

I když byla celá planeta dávno přesvědčená, že nikdy neporodím a už navždycky zůstanu jako bójka s nohama, nakonec jsme překvapili.

2.10.2018 v 14:48 | Karma článku: 26.55 | Přečteno: 1251 | Diskuse

Šárka Sudová

Iluze v háji

Jsem snílek. Ale že během očekávání prvního potomka postavím vzdušný zámek takových rozměrů, překvapilo i mě samotnou.

3.1.2018 v 15:05 | Karma článku: 25.55 | Přečteno: 1185 | Diskuse

Šárka Sudová

Nebe, peklo, ráj

Jsme tu jen na skok, a tak by byla škoda se při něm ani neodlepit od země. Mě dostává do vzduchu plnění snů. Jakýchkoliv. Na jejich třídění není prostor, plním si to všechno. Ostatně, noční můra je taky sen, ne?

28.9.2017 v 11:50 | Karma článku: 17.70 | Přečteno: 734 | Diskuse

Další články z rubriky Liberec

Jitka Gotterová

PPL prosím ne!

Většina firem dává při doručování zásilek zcela zjevně přednost společnosti PPL před poštou – nejspíš proto, že jsou levnější a rychlejší. Já si naopak raději připlatím za to, že služeb PPL při doručování mé zásilky využito nebude

13.11.2018 v 9:12 | Karma článku: 22.36 | Přečteno: 1258 | Diskuse

Helena Sasová

Zvítězí zdravý rozum nebo fanatické aktivistky, kterým jsou zvířata naprosto ukradená?

Nechme cirkusy žít, nemluvme jim do jejich práce, kterou ovládají. Práce, která je jejich život, život zděděný po předcích, život, který je rodinnou tradicí, posláním a kterou dělají s láskou.

6.11.2018 v 13:35 | Karma článku: 45.45 | Přečteno: 4868 | Diskuse

Daniel Habětínek

Jak poznat Roma? Podle indikátorů.

Nedávno mne zaujal článek o tom, že jakási ředitelka školy odmítá posílat na MŠMT hlášení o tom, kolik Romů dochází do její školy.

18.10.2018 v 9:07 | Karma článku: 37.80 | Přečteno: 4557 | Diskuse

Šárka Sudová

Krát dva

I když byla celá planeta dávno přesvědčená, že nikdy neporodím a už navždycky zůstanu jako bójka s nohama, nakonec jsme překvapili.

2.10.2018 v 14:48 | Karma článku: 26.55 | Přečteno: 1251 | Diskuse
Počet článků 114 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3616

Srdcem horalka, tělem lyžařka, duší jogínka. Po životní etapě akrobatických karambolů mezi boulemi zakončené slušivým oceněním Kamikadze roku nyní usiluji o titul Matka století.

Najdete na iDNES.cz