Svatební cirkus
Anebo taky ženich pod obraz, koktající oddávající, vichřice zkombinovaná s kroupami a nevěsta skalpovaná závojem přivřeným do dveří limuzíny.
Taková svatba může mít mnoho podob a je to asi jediná situace, kde neplatí pořekadlo: „Jaký si to uděláš, takový to máš,“ nýbrž: „Ať si to uděláš jakýkoliv, stejně to nakonec bude úplně jiný.“ A právě to mě na svatbách baví. Vlastní veselku si představuji od okamžiku, kdy mi vlasy z Jágrovy deky dorostly aspoň k okraji hrnce a největší frajírek ze třídy mi složil kompliment: „Hele, ty nejseš zas tak hnusná, jak sem si dycky myslel.“ V prvotních svatebních náčrtech okamžitě zaujal výsostnou pozici prototypu mého právoplatného muže. Jak čas plynul, měnil se budoucí manžel dle aktuálních preferencí mojí nekonečné puberty. Pod vysněnou slavobránou se tak vystřídali uťáplík, dlouhovlasá mánička, ramenatý bachař či v běžném životě nepoužitelný slaďouš, až se ruleta zastavila na tom “teď už opravdu pravém“. Za ty roky mám v hlavě dotažený každý detail od propracovaného podvazku, přes zasedací pořádek na obědě až po několik variant “ANO“ podbarvených různou intenzitou dramatična. Jenže on si mě nechce vzít. Což respektuji. A tak jsem se rozhodla na všech svatbách, které absolvuji coby nejdojatější a tím pádem nejtrapnější host, hledat aspoň to negativní, aby mi to nebylo líto. Naštěstí toho není málo.
Kamarádka Jindra se vdávala s batoletem v zádech. Jen, co slezla z kadeřnické židle, uzmulo jí dítko z drdolu postříbřenou jehlu s perlou a vrazilo ji mamince do oka. Na obřad dorazila nevěsta s hodinovým zpožděním a vizáží Jacka Sparrowa.
Manželský slib mých přátel viděla před nedávnem pod širým, jizerskohorským nebem zase jen polovina svatebčanů, ta druhá zůstala kvůli nečekanému úderu mrazu a vichřice zalezlá v hospodě. Slavnostní oběd probíhal za symfonického drkotání zubů a nevěsta při focení s ženichem málem zamrzla v potoce.
Znám i případ, kdy měla nevěsta-vodačka přijet k obřadu na kanoi, jenže jí přes noc vypustili rybník, a tak se ke slavobráně dostavila v holinách a šatech stínovaných bahnem.
Když jsem pomáhala uspořádat svatbu ségře, málem jsem coby svědkyně vypustila duši. Večer, kdy jsem pookřála, že už mám padla a konečně se opiju jako čuně, mi v ruce náhle uvízl mikrofon a na čele pomyslná nálepka “hlavní moderátor“, protože se na to pozvaný profík od fochu necítil. Jako bonus jsem se při svolání svobodných dam k chytání kytice ocitla za nevěstinými zády úplně sama a byla zase hezky rychle odeslána k DJskému pultíku. Bez kytice.
Svatby jsou vlastně úplná zbytečnost. Práci, prachy a nervy, které za nimi stojí, většinou nikdo nevidí a skepsi vyvolanou rozvodovými statistikami, která se nad každým obřadem vznáší jako radioaktivní mrak, už asi nikdy nikdo nerozfouká.
Ale stejně jim ten cirkus trochu závidím. Ségře, pirátce s vypíchnutým okem, zmrzlé Sněhurce i princezně Blátotlačce. Kdo by nechtěl jednou slézt z diváckých ochozů přímo doprostřed manéže?
Přeji všem letošním nevěstám, ať mají na co vzpomínat!
Pro Ona Dnes
Šárka Razýmová
Život na gumě
Taky máte za sebou dětství plné rodinných cyklovýletů strávených v závěsu na gumicuku za vašimi rodiči? Kdybych tenkrát tušila, co je to karma, možná bych svému funícímu otci do kopce tak nepřibržďovala.
Šárka Razýmová
Moc máma
Nedávno mi šéfová vyčetla, že jsem “moc máma“. Ten obrat mě zaskočil. Ale protože jsem pracovnice svědomitá a sebereflexe mi není cizí, postavila jsem se tomu čelem a hluboce se nad sebou zamyslela.
Šárka Razýmová
Doba ohluchlá
Taky vám život přijde čím dál tím hlasitější? Umlčujeme pochybnosti o sobě samých, planeta volá o pomoc, ozývají se stárnoucí klouby a celé davy si na telefonu zamilovaly funkci hlasitého odposlechu. Z toho aby jeden ohluchl.
Šárka Razýmová
Ňaderná zbraň
Jsou lékařské obory, kde jsou si pacient a lékař prakticky rovni. Třeba psychiatrie, kde oba ví, že mají pravdu. Mnohem víc je ale těch, v nichž se pacient chytá do poněkud nekomfortních diskriminačních pastí.
Šárka Razýmová
Báječní hostitelé a ti druzí
Jsou tu Vánoce. Za okny se rozsvěcují stromečky, ve školkách a školách se sborově chystají do Betléma, ulice září tisíci světýlek a z obrazovek útočí Popelka na dvanáct způsobů.
Šárka Razýmová
V zenu
Když jsem se v pubertě snažila za pomoci genů, osudu a věcí mezi nebem a zemí přesvědčit zainteresované, že dělat ze mě lyžařskou akrobatku může mít stejné dopady jako vyvíjet zbraň hromadného ničení, víte, co mi odpověděli?
Šárka Razýmová
U fotografa
Jsem tolerantní žena. Nenutím děti dojídat večeři, pravidelně ponoukám muže, aby si zašel na pivo a zásadně nepřemlouvám rodinu ke společnému focení objektivem profesionála.
Šárka Razýmová
Záplava
Trčím v díře, ruce prkenně natažené podél těla a pociťuji smíření. Do hlavy mě opakovaně tříská barevná, dřevěná palička a já zajíždím stále hlouběji. Paličku drží moje dítě. Ve tváři má takový ten výraz vyšinutého děcka z hororů.
Šárka Razýmová
Pokrok nezastavíš
Kde jenom ta složka ....ještě včera tu byla. Ha! Tady je. Nebyla ještě večer žlutá? Někdo mi ji přebarvil. Všechny je přebarvil! Z mého počítače se přes noc stal někdo jiný. Zase??
Šárka Razýmová
Na samotě u lesa
Dokud jsme žili v malém, podhorském městě, setkávala jsem se s názory, že jsme mučedníci dobrovolně trpící pravěkou infrastrukturou, nulovým společenským vyžitím a půlročními sněhovými závějemi.
Šárka Razýmová
Napořád
Měla to být formalita. Svatba po jedenáctiletém vztahu, během něhož se ze dvou stanou čtyři, už prostě nikoho nadšením nerozhýká. Ale nebyla by škoda to odfláknout, když je to jednou za život?
Šárka Razýmová
Škol(k)a života
Tak už i na nás došlo. První rok ve školce. První lásky. První tsunami bacilů. První pugét kytek. Ty nejhezčí dostaly kuchařky, to je jasný.
Šárka Razýmová
Láska lyžařská
„Budu se vdávat!“ vrazila jsem radostně babičce pod nos opravdickej zásnubní prsten. „No, tak se z toho hlavně nepo..,“ zchladila mě ta, od níž bych pochopení mých konzervativních sklonů čekala zdaleka nejvíc.
Šárka Razýmová
Krát dva
I když byla celá planeta dávno přesvědčená, že nikdy neporodím a už navždycky zůstanu jako bójka s nohama, nakonec jsme překvapili.
Šárka Razýmová
Iluze v háji
Jsem snílek. Ale že během očekávání prvního potomka postavím vzdušný zámek takových rozměrů, překvapilo i mě samotnou.
Šárka Razýmová
Nebe, peklo, ráj
Jsme tu jen na skok, a tak by byla škoda se při něm ani neodlepit od země. Mě dostává do vzduchu plnění snů. Jakýchkoliv. Na jejich třídění není prostor, plním si to všechno. Ostatně, noční můra je taky sen, ne?
Šárka Razýmová
Běžecká čítanka
Běhání je podobná věda jako čtení. Klást rychle jednu nohu před druhou či přelouskat jednotlivá písmena zvládne sice skoro každý, ale dát tomu všemu řád a formu, srozumitelnost a emoce, to už dá zabrat.
Šárka Razýmová
Můj mistr světa
Klofla jsem pana Božského. Má geniální, matematický mozek, sexy svaly, stejně zvrácený smysl pro humor jako já a vlastní sny. A hromadu lyží!
Šárka Razýmová
Fotbalu zdar? Nazdar!
Fotbal v mém nitru od nepaměti živí plamenné dilema, které ještě sílí se sílící propagandou některého z tradičních čutálistických svátků. Milovat nebo nenávidět? Tak nějak tuším, že ani letošní Euro mi to nevyřeší.
Šárka Razýmová
Vynález zkázy
Mateřství mě neomylně katapultovalo mezi zástupce zcela specifického živočišného druhu. Vyznačujeme se hybernujícím mozkem, deseti rukama a několika koly. A řeknu vám, naučit se s těmihle proporcemi žít, není žádná sranda.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 126
- Celková karma 16,02
- Průměrná čtenost 3523x