Slečna Vadná

16. 02. 2015 9:26:08
Stejně jako většina mých kolegyň z té náladovější poloviny lidstva, i já přemýšlím, jak být dokonalou ženou. Jenže zatímco ty ostatní jsou ochotné připustit, že ne vždycky se zadaří, já můžu s jistotou prohlásit, že u mě gen dokonalosti chybí úplně. Nejsem ani trochu perfektní. A až se jednou stanu matkou, bude moje mateřství řešit evropský summit coby globální hrozbu.

Kompletní výčet toho, co neumím, ale měla bych, abych v dnešní společnosti obstála, by mohl čtenáře ponouknout zaslat mi rekomando uspávací injekci. Což zase nechci, protože na světě je i tak krásně. Omezím se tedy na oblast, která se u žen považuje za klíčovou už od dob mamutích diet, tedy domácnost.

Začněme tím nejdůležitějším – vejci. Neumím je uvařit na hniličku. Vždycky to buď přeženu a na talíř se mi s cinknutím vykulí modrý žloutek jako z dob školní čočky, a nebo se při srkání čirého bílku uklidňuju, že chytit dneska salmonelu už není jen tak. A nerozumím si ani s omeletou. I přes přísné následování instrukcí uvedených v kuchařce “Dulík, Bubík a Kulík vaří s dětmi“ se mi z ní s železnou pravidelností stává sypká, zespodu připálená a shora studená hromádka neštěstí. Když pominu vaječnou sabotáž, nezvládám v kuchyni ani další věci, třeba odhadnout množství připravovaného pokrmu. Vařím-li pro dva, je toho pro deset, má-li se najíst deset, stačí to sotva pro jednoho. Extra oddíl pak představují palačinky. Ingredience přidávám od oka, dokud to není tak akorát a pak přemlouvám elektrickou plotýnku, aby po třech hodinách nerovného boje neházela ručník do ringu. Počet kusů obvykle neklesá pod padesát, a to ani tehdy, chystám-li dezert jen pro sebe. Neumím nedojíst sklenici Nutelly, kterou otevřu kvůli namázání jedné palačinky a je mi jedno, jestli má ta piksla padesát nebo sedmsetpadesát gramů. Neumím otevřít pytel s müsli tak, aby se můj spolubydlící pokaždé, když to vidí, hlasitě neozval a nezačal demonstrativním šermováním nůžek napravovat škodu. Jak kdyby ty vločky ztrácely s rozpáraným obalem veškerou konzumační způsobilost. Člověka, který se mnou sdílí domácnost, nejspíš štvu i neschopností uložit otevřenou krabici s knäckenbroty do košíku s pečivem tak, aby na něj pokaždé nevypadla. To, že ho to trápí, soudím podle výrazu, s jakým naposledy sledoval proud drobků následujících na jeho nohy střepy rozlámaných sucharů. Kromě toho, že tam tu krabici dávám blbě, ji taky zásadně nevkládám hubou napřed.

Moje nemožnost v oblasti úklidu vlastně prostupuje celou domácností. Prach pedantsky otírám i z antistatických listů utrápených orchidejí, ale kvůli klaustrofobii nejsem schopná ho odstranit z pod obrovského šuplete pod postelí. Pořádkomil musí šuple vytáhnout a zalézt společně s vysavačem do hrůzunahánějící rakve. Já když tohle udělám, tak v momentě, kdy mě to polapí celou až po prsty na nohou, začnu panikařit a jsem schopná se v tý díře umlátit. Stačí si představit, že mě tam za hlasitého luxového hučení a mého vřískotu někdo zavírá. To, že mi bude třicet, nehraje v tomto případě vůbec žádnou roli.

Co na sobě ale opravdu nemám ráda, je geneticky zakořeněný rys pracovní polovičatosti. Pravidelně vynáším odpadky, ale obsah koše na papír věčně expanduje až do předsíně. Vyleštím jedno zrcadlo a u zbylých dvou dělám, že šmouhy nevidím, ačkoliv mi při každém pohledu deformují obličej. Umyju umyvadlo a vykašlu se na sprchový kout. Oholím si jednu nohu, druhou nechám chlupatou. Opláchnu talíře, ale hrnec schovám na potom (všichni víme, že očekávané “potom“ nastává teprve v momentě, kdy nemám v čem vařit). Mohla bych pokračovat do nekonečna, miniaturním rozměrům naší ubikace navzdory, ale nebudu. Pár příkladů k vylíčení mojí nuzné osobnosti a dokázání toho, že v tom nejste sami, úplně stačí. Taky je dost možné, že jsem v tom sama já. V tom případě dělejte, že se tenhle blog nestal.

Já osobně už se se stigmatem vlastní nedokonalosti hraničící s nemožností žít naučila a jsem ve fázi čekání, až to přijme i okolí. Jenom mě trochu děsí to mateřství. Moje dítě bude pořád hladové, opruzené a opakovaně nalézané ve dřezu, lednici nebo koši na prádlo. A jednou ho odvedu do školky a už ho z ní nikdy nevyzvednu.

Autor: Šárka Razýmová | pondělí 16.2.2015 9:26 | karma článku: 27.41 | přečteno: 2439x

Další články blogera

Šárka Razýmová

Život na gumě

Taky máte za sebou dětství plné rodinných cyklovýletů strávených v závěsu na gumicuku za vašimi rodiči? Kdybych tenkrát tušila, co je to karma, možná bych svému funícímu otci do kopce tak nepřibržďovala.

7.2.2024 v 11:40 | Karma článku: 16.01 | Přečteno: 457 | Diskuse

Šárka Razýmová

Moc máma

Nedávno mi šéfová vyčetla, že jsem “moc máma“. Ten obrat mě zaskočil. Ale protože jsem pracovnice svědomitá a sebereflexe mi není cizí, postavila jsem se tomu čelem a hluboce se nad sebou zamyslela.

19.12.2023 v 10:32 | Karma článku: 37.16 | Přečteno: 5523 | Diskuse

Šárka Razýmová

Doba ohluchlá

Taky vám život přijde čím dál tím hlasitější? Umlčujeme pochybnosti o sobě samých, planeta volá o pomoc, ozývají se stárnoucí klouby a celé davy si na telefonu zamilovaly funkci hlasitého odposlechu. Z toho aby jeden ohluchl.

20.9.2023 v 11:26 | Karma článku: 30.54 | Přečteno: 3203 | Diskuse

Šárka Razýmová

Ňaderná zbraň

Jsou lékařské obory, kde jsou si pacient a lékař prakticky rovni. Třeba psychiatrie, kde oba ví, že mají pravdu. Mnohem víc je ale těch, v nichž se pacient chytá do poněkud nekomfortních diskriminačních pastí.

21.3.2023 v 12:41 | Karma článku: 40.11 | Přečteno: 10777 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 23.71 | Přečteno: 402 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.40 | Přečteno: 297 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.77 | Přečteno: 516 | Diskuse
Počet článků 126 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3523

Srdcem horalka, tělem lyžařka, duší jogínka. Po životní etapě akrobatických karambolů mezi boulemi zakončené slušivým oceněním Kamikadze roku nyní usiluji o titul Matka století.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...