Běžecká čítanka

27. 03. 2017 10:08:00
Běhání je podobná věda jako čtení. Klást rychle jednu nohu před druhou či přelouskat jednotlivá písmena zvládne sice skoro každý, ale dát tomu všemu řád a formu, srozumitelnost a emoce, to už dá zabrat.

A uběhnout závod? To je jako přečíst Annu Kareninu bez zadrhnutí a zbytečného občerstvování, na konci si pamatovat, o čem to bylo a ještě mít radost z nehezké sebevraždy hlavní hrdinky.

Stejně jako s literaturou, i se závoděním se musí začít pomalu. Volit kratší a lehčí kousky a hecnout se co nejčastěji, aby si tělo zvyklo. Možná, že kdybych takhle hluboko zauvažovala před několika lety, nevzala bych to tenkrát za špatný konec a neztrapnila se s číslem na hrudi napříč celou republikou. Takhle ani po sedmi letech závodění nedokážu najít rovnováhu mezi ambicemi a soudností.

Nikdy jsem se nedržela při zemi, a tak jsem si pro svůj závodnický křest vybrala rovnou štafetu na Pražském maratonu, kde to nezkazím jenom sobě, ale i dalším třem lidem. Kdyby moji spoluhráči tušili, jak jsem odflákla přípravu, dívali by se na mě jinak. Takhle tam byl jenom soucit.Běžeckou etiketu jsem hrubě porušila ještě před startem, když jsem celou předzávodní noc propařila s kámoškou. Tequilu jsme prokládaly borůvkovými knedlíky, špekem a rumem, vybíraly, co si vezmu na sebe na stupně vítězů a šly spát až ráno. Za svůj největší týmový přínos považuji, že jsem vůbec dorazila na start. Bohužel zůstal tento můj heroický čin bez povšimnutí. Premiéru jsem přežila, ale co si budeme namlouvat. Na startu jsem vypálila, po dvou kilometrech málem zkolabovala a po dalších dvou upadla do vegetativního stavu. Těšnovský tunel, kde měla proběhnout předávka, jsem neminula jen díky proudu ostatních funilů, který mě unášel do tmy. Dodnes nevím, komu jsem štafetu předala, ale měla jsem u toho pocit, že předávám minimálně olympijský oheň. Nebyla jsem dobrá. A fakt, že tým zdrhnul oslavit naši účast beze mě, napovídá, že jsem dokonce nebyla ani průměrná.

Druhý start v pořadí byl extrémní závod štafet Adrenalin Cup, což je asi jako kdyby si totální amatér odskočil ze zvířátkového slalomu ve špindlerovské lyžařské školce na Kützbuhel. Šestnáct kilometrů vražedného kopce z pekla až do nebe, navíc ve společnosti absolutních profíků. Tady už je alespoň zevrubná příprava v rámci zachování vlastního života nutná. A já ji nepodcenila! Profesionály sestavený tréninkový plán jsem plnila poctivěji než za doby svého nejslavnějšího vrcholového sportování. V kopcích jsem si přidávala, roviny skákala po jedné, dolů jsem běhala pozadu. Ztratila jsem prsa a získala svůj první zadek v životě. Lýtka jsem měla jak kulturista. Všechno marný. Můj první “Adroš“ mě zavedl až do nejhlubšího nitra sebe samé. O tom sní každý běžec, chtělo by se říct. Jenže tady byla akorát tma, zima, třes a nauzea. A necitové postávající podél trati a řvoucí “jedu jedu!“ O tom, že vzdám, jsem začala přemýšlet, když mi z dohledu zmizely trenýrky toho nejposlednějšího závodníka přede mnou, což bylo asi pět set metrů od startu. Váhat jsem vydržela až do první občerstvovačky na pátém kilometru. Tam jsem si nalila všechen ionťák do výstřihu a uzřela fata morgánu. Kopec se postupně měnil v klesání a dál přes sešup až ve volný pád. Než jsem se z té euforie stihla vzpamatovat, ocitla jsem se na samém dně hlubokého údolí, odkud trať, opět z nuly, stoupala k vysílači na Lysé hoře, kde už nervózně podupávali druzí členové týmů s padákem na zádech. Tady kdybych vzdala, nikdo by mě nenašel. Až do další občerstvovačky na třináctém kilometru se mi nepodařilo narazit na žádného pořadatele, kterému bych padla k nohám. A pak? Přece to nezabalím, když už jsem skoro tam. A tak jsem chvílemi po čtyřech a chvílemi plazením pokračovala za svým cílem neumřít až do cíle. Těsně před předávkou jsem žadonila u turistů s baťůžky, co na vrchol mířili rychleji než já, aby mě vzali za ruku a trochu popotáhli. Marně. Na naši padáčkářku jsem se zřítila s černem před očima a slinou na bradě. Než z pode mě vysoukala svůj padák, byli všichni její soupeři na další předávce cyklistovi. Mně se po mnoha minutách ležení v prachu podařilo zjistit, že všechna vozidla, co měla běžce odvézt zpátky do údolí, už dávno odjela. Padáčkářka uletěla. Moje iluze umřely.

A stejně od té doby přichází další a další starty a další a další srážky s vlastním egem. Ať s tréninkem, nebo bez, vždycky do cíle dobíhám na chvostu mezi dětmi, obdivuhodnými staříky a pacienty, co jdou prubnout novou endoprotézu. Díky dlouholeté praxi vím, že na běžecké závody se prostě připravit nedá. Člověk to v sobě buď má, anebo nemá. Já to nemám. A stejně závodím. Podobně jako tisíce dalších, protože i přes to přese všechno je to prostě prima.

A teď mě omluvte, musím se jít proběhnout. V posledním záchvatu pomatené mysli jsem se přihlásila na věhlasnou třicítku v srdci švýcarských velehor.

Matterhorn Ultraks. Moje ego už se škodolibě řehtá.

Autor: Šárka Razýmová | pondělí 27.3.2017 10:08 | karma článku: 19.15 | přečteno: 671x

Další články blogera

Šárka Razýmová

Život na gumě

Taky máte za sebou dětství plné rodinných cyklovýletů strávených v závěsu na gumicuku za vašimi rodiči? Kdybych tenkrát tušila, co je to karma, možná bych svému funícímu otci do kopce tak nepřibržďovala.

7.2.2024 v 11:40 | Karma článku: 16.01 | Přečteno: 457 | Diskuse

Šárka Razýmová

Moc máma

Nedávno mi šéfová vyčetla, že jsem “moc máma“. Ten obrat mě zaskočil. Ale protože jsem pracovnice svědomitá a sebereflexe mi není cizí, postavila jsem se tomu čelem a hluboce se nad sebou zamyslela.

19.12.2023 v 10:32 | Karma článku: 37.16 | Přečteno: 5523 | Diskuse

Šárka Razýmová

Doba ohluchlá

Taky vám život přijde čím dál tím hlasitější? Umlčujeme pochybnosti o sobě samých, planeta volá o pomoc, ozývají se stárnoucí klouby a celé davy si na telefonu zamilovaly funkci hlasitého odposlechu. Z toho aby jeden ohluchl.

20.9.2023 v 11:26 | Karma článku: 30.54 | Přečteno: 3203 | Diskuse

Šárka Razýmová

Ňaderná zbraň

Jsou lékařské obory, kde jsou si pacient a lékař prakticky rovni. Třeba psychiatrie, kde oba ví, že mají pravdu. Mnohem víc je ale těch, v nichž se pacient chytá do poněkud nekomfortních diskriminačních pastí.

21.3.2023 v 12:41 | Karma článku: 40.11 | Přečteno: 10777 | Diskuse

Další články z rubriky Sport

Petr Těthal

Pavel Kousal – skrytý „poklad“, zatím jen v ELH?

Sparta letos naplňuje očekávání a její hráči taktéž. Mě asi nejvíc překvapil Pavel Kousal. A to svojí komplexností a vlivem na hru.

27.3.2024 v 14:37 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 46 | Diskuse

Petr Těthal

MS v ledním hokeji divize IIIA

V Kyrgyzstánu se konalo MS jedné z nižších divizí (divize IIIA), pojďme se na tento turnaj podívat malinko blíž.

19.3.2024 v 14:44 | Karma článku: 7.04 | Přečteno: 199 | Diskuse

Petr Mašín

Iron Dad – První nádech svobody

První kapitola mé cesty na dlouhý triatlonový závod, Iron Man. O mém bezstarostném dětství a prvním horském kole, díky kterému jsem pochopil, že v životě budu chtít dál a výš.

16.3.2024 v 15:29 | Karma článku: 10.38 | Přečteno: 136 | Diskuse

Milan Macho

Fotbalové nůžky se rozevírají

Budíček! Probuďme se ze snu, že se úroveň české fotbalové ligy nějak výrazně zvedla. Fakta z Evropské ligy: Liverpool – Sparta 11:2, AC Milán – Slavia 7:3. Smutný rezultát měření sil zástupců české ligy s anglickými a italskými.

15.3.2024 v 19:22 | Karma článku: 14.21 | Přečteno: 326 | Diskuse

Petr Těthal

Play-off, baráž, systém prolínání soutěží… Co je nejvíce fér?

V ELH započaly vyřazovací boje. A jako každý rok zároveň s nimi začala debata o tom, kolik týmů by mělo postoupit do play-off a samozřejmě se stočí i řeč na baráž. 100 lidí = 100 názorů. Tady je ten můj.

15.3.2024 v 13:35 | Karma článku: 5.13 | Přečteno: 148 | Diskuse
Počet článků 126 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3523

Srdcem horalka, tělem lyžařka, duší jogínka. Po životní etapě akrobatických karambolů mezi boulemi zakončené slušivým oceněním Kamikadze roku nyní usiluji o titul Matka století.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...