Čekání na Godota
Tak nějak tuším, že tentokrát se Beckett mýlí a jeho Godot už je opravdu na cestě. Ehm, vlastně Kryštof.
Jakmile se s posledními sněhovými vločkami ukázalo, že jsem zbouchnutá, zalila nás obrovská vlna zodpovědnosti. U mě se projevila propuknutím v usedavý pláč, u partnera zase okamžitou výměnou plného úvazku za pracák. Po uvážení benefitů plynoucích ze spojení garsoniéry ve třináctém patře, několika desítek párů lyží a nového člena rodiny, kterého bychom přebalovali na sporáku, jsme pořídili větší byt. S pětimilimetrovým pulzujícím flíčkem, kterého při věčné hře na schovku dokázal odhalit jedině zkušený ultrazvuk, jsem se procházela kolem hlubokých, sluncem prozářených, okenních výklenků, hodiny posvátně vysedávala pod třímetrovými stropy, vyměřovala nejkrásnější kuchyňskou linku na severu Čech a nechávala naplno promlouvat své dobře skrývané designerské vlohy. Teď, těsně před porodem, se s bezmála padesáticentimetrovým teroristou, systematicky likvidujícím všechny moje vnitřnosti, kutálím stále holou stavbou, potrhaným hadrem šudlám okna a společně s dalšími účastníky zájezdu se vypořádávám s novými a novými nástrahami starého bytu v ještě starším baráku.
Když jsem při nedávném malování stropu v koupelně spadla pod tíhou změny těžiště do vany a definitivně prasklo, že jsem na stavbě k ničemu, bylo načase přesměrovat zájem jinam.
I začala jsem chystat výbavičku. Start ve znamení rozražení dveří prodejny s kočárky byl víc než ambiciózní, bohužel na mou představu o stroji s vlastnostmi Rolls Royce za cenu stodvacítky neuměli zareagovat. Tak jsem koupila aspoň postýlku, na které není co zkazit, a synovi elegantní ohoz na Vánoce. Měla jsem ze sebe dobrý pocit, ale rozplynul se hned s příchodem odborného seznamu věcí, které jsou pro náš nový život naprosto nezbytné. Pořizovat novorozenci šampon a kartáč na vlasy je podle mě nebetyčná blbost, z čehož usuzuji, že už teď jsem špatná matka. Minimálně polovina dalších uvedených artiklů ve mně vyvolává bujaré fantazírování, leč tuším, že ani jedna představa neodpovídá skutečnému podobenství konkrétní věci. Separační pleny? Zřejmě něco, co si uvážete na hlavu jako turban, aby bylo ostatním jasné, že teď už vás mají škatulkovat jinam. Kojící polštář? Hračka ze sexshopu s vulgárním, kozatým obrázkem, kterou po příchodu dítka na svět uzmete manželovi a vložíte do postýlky pro oblafnutí malého řvouna v případě neodkladného odchodu na manikúru. Taky tam psali něco o jednorázových spoďárech do porodnice. Lékárnice mi na můj ostýchavý, minimalistický dotaz odpověděla, že se dělají pouze ve velikosti XL, takže soudím, že mají plnit funkci jakési klokaní kapsy, díky níž novopečená matka nezapomene při odchodu z nemocnice svou ratolest hned na první autobusové zastávce.
Poslední kontrola výbavičky skončila fiaskem. Kryštof se s prvními mrazy může těšit na jednu čepici, jednu rukavici a sedmnáct triček s krátkým rukávem. A tak jsem se radši zaměřila na sebe s plánem odvést pozornost nenechavých sociálních pracovnic od polonahého dítěte k pevným a vyrýsovaným svalům jeho matky, které si i přes extrémní nafouknutí a zase vyfouknutí dokázala udržet na svém těle. A protože na lekcích powerjógy už mě vzhledem k projevům ledoborce a zabírání tří podložek v řadě nevidí rádi, vrhla jsem se na plavání. Cítím se dobře a svoje míry 90-90-90 vystavuji na plovárně hrdě a bez uzardění. Daří se mi ignorovat i vyděšené pohledy dětí zmítajících se ve vlnobití, jehož často bývám epicentrem. Kdyby to nebylo tak zatraceně studený, zůstanu pod hladinou naložená až do porodu. Zbývá vyřešit jediné. Jak ve vodě poznám, že mi praskla voda??
Šárka Razýmová
Život na gumě
Taky máte za sebou dětství plné rodinných cyklovýletů strávených v závěsu na gumicuku za vašimi rodiči? Kdybych tenkrát tušila, co je to karma, možná bych svému funícímu otci do kopce tak nepřibržďovala.
Šárka Razýmová
Moc máma
Nedávno mi šéfová vyčetla, že jsem “moc máma“. Ten obrat mě zaskočil. Ale protože jsem pracovnice svědomitá a sebereflexe mi není cizí, postavila jsem se tomu čelem a hluboce se nad sebou zamyslela.
Šárka Razýmová
Doba ohluchlá
Taky vám život přijde čím dál tím hlasitější? Umlčujeme pochybnosti o sobě samých, planeta volá o pomoc, ozývají se stárnoucí klouby a celé davy si na telefonu zamilovaly funkci hlasitého odposlechu. Z toho aby jeden ohluchl.
Šárka Razýmová
Ňaderná zbraň
Jsou lékařské obory, kde jsou si pacient a lékař prakticky rovni. Třeba psychiatrie, kde oba ví, že mají pravdu. Mnohem víc je ale těch, v nichž se pacient chytá do poněkud nekomfortních diskriminačních pastí.
Šárka Razýmová
Báječní hostitelé a ti druzí
Jsou tu Vánoce. Za okny se rozsvěcují stromečky, ve školkách a školách se sborově chystají do Betléma, ulice září tisíci světýlek a z obrazovek útočí Popelka na dvanáct způsobů.
Šárka Razýmová
V zenu
Když jsem se v pubertě snažila za pomoci genů, osudu a věcí mezi nebem a zemí přesvědčit zainteresované, že dělat ze mě lyžařskou akrobatku může mít stejné dopady jako vyvíjet zbraň hromadného ničení, víte, co mi odpověděli?
Šárka Razýmová
U fotografa
Jsem tolerantní žena. Nenutím děti dojídat večeři, pravidelně ponoukám muže, aby si zašel na pivo a zásadně nepřemlouvám rodinu ke společnému focení objektivem profesionála.
Šárka Razýmová
Záplava
Trčím v díře, ruce prkenně natažené podél těla a pociťuji smíření. Do hlavy mě opakovaně tříská barevná, dřevěná palička a já zajíždím stále hlouběji. Paličku drží moje dítě. Ve tváři má takový ten výraz vyšinutého děcka z hororů.
Šárka Razýmová
Pokrok nezastavíš
Kde jenom ta složka ....ještě včera tu byla. Ha! Tady je. Nebyla ještě večer žlutá? Někdo mi ji přebarvil. Všechny je přebarvil! Z mého počítače se přes noc stal někdo jiný. Zase??
Šárka Razýmová
Na samotě u lesa
Dokud jsme žili v malém, podhorském městě, setkávala jsem se s názory, že jsme mučedníci dobrovolně trpící pravěkou infrastrukturou, nulovým společenským vyžitím a půlročními sněhovými závějemi.
Šárka Razýmová
Napořád
Měla to být formalita. Svatba po jedenáctiletém vztahu, během něhož se ze dvou stanou čtyři, už prostě nikoho nadšením nerozhýká. Ale nebyla by škoda to odfláknout, když je to jednou za život?
Šárka Razýmová
Škol(k)a života
Tak už i na nás došlo. První rok ve školce. První lásky. První tsunami bacilů. První pugét kytek. Ty nejhezčí dostaly kuchařky, to je jasný.
Šárka Razýmová
Láska lyžařská
„Budu se vdávat!“ vrazila jsem radostně babičce pod nos opravdickej zásnubní prsten. „No, tak se z toho hlavně nepo..,“ zchladila mě ta, od níž bych pochopení mých konzervativních sklonů čekala zdaleka nejvíc.
Šárka Razýmová
Krát dva
I když byla celá planeta dávno přesvědčená, že nikdy neporodím a už navždycky zůstanu jako bójka s nohama, nakonec jsme překvapili.
Šárka Razýmová
Iluze v háji
Jsem snílek. Ale že během očekávání prvního potomka postavím vzdušný zámek takových rozměrů, překvapilo i mě samotnou.
Šárka Razýmová
Nebe, peklo, ráj
Jsme tu jen na skok, a tak by byla škoda se při něm ani neodlepit od země. Mě dostává do vzduchu plnění snů. Jakýchkoliv. Na jejich třídění není prostor, plním si to všechno. Ostatně, noční můra je taky sen, ne?
Šárka Razýmová
Svatební cirkus
Gejzíry lásky a dojetí, dokonale padnoucí sněhobílé šaty, katalogové počasí a ochota všech se vším pomoci bez keců a nárokování odměny.
Šárka Razýmová
Běžecká čítanka
Běhání je podobná věda jako čtení. Klást rychle jednu nohu před druhou či přelouskat jednotlivá písmena zvládne sice skoro každý, ale dát tomu všemu řád a formu, srozumitelnost a emoce, to už dá zabrat.
Šárka Razýmová
Můj mistr světa
Klofla jsem pana Božského. Má geniální, matematický mozek, sexy svaly, stejně zvrácený smysl pro humor jako já a vlastní sny. A hromadu lyží!
Šárka Razýmová
Fotbalu zdar? Nazdar!
Fotbal v mém nitru od nepaměti živí plamenné dilema, které ještě sílí se sílící propagandou některého z tradičních čutálistických svátků. Milovat nebo nenávidět? Tak nějak tuším, že ani letošní Euro mi to nevyřeší.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 126
- Celková karma 16,02
- Průměrná čtenost 3523x