Demolition Woman
Ukládám do mobilu další staronové číslo a snažím se ignorovat přidušené výbuchy smíchu dvou přítomných puberťáků s ultramoderními ajfouny. Tlačítko potvrzující uložení se co chvíli zasekne a celý aparát velikosti a tvaru tatranky vyluzuje zvuky jako z pravěku.
Do doby kamenné jsem se přenesla úplně sama. To takhle na jaře vystupujete z auta, foukne ledový vítr, a tak automaticky sáhnete po větrovce na sedačce. A když si překotně začnete v tom fičáku tahat bundu přes hlavu, svršek jakoby náhle ztratí trochu ze své váhy. A než dílo dokonáte, slyšíte něco, co jste slyšet rozhodně nechtěli. Můj skoro nový, chytrý telefon opustil rozepnutou kapsu náhle a bez varování v tom nejvyšším bodě. Plynulým obloukem přeletěl dvoje otevřené dveře i tři otevřené pusy přihlížejících a snesl se až do štěrku u levého zadního kola. Zavládlo ticho rytmicky přerušované zoufalými vibracemi z posledního. Za chvíli bylo po něm. Dokonce sám sobě vystavil parte v podobě pavučiny pokrývající dotykový displej protkané nápisem “Jen tísňové volání.“ Byl opravdu chytrý. Na rozdíl ode mě. Napadá-li vás logická otázka, tak ne, kontakty si nezálohuju. Takže teď mám pravěkou tatranku bez kontaktů i šance na důstojné přijetí společností.
„To se stane každýmu,“ chlácholila jsem se po zdánlivě náhodných nehodách kdysi. Jenže když jsem si v krátkém životním úseku roztřískala snad všechno, co něco (nebo za něco) stálo, pochopila jsem, že přičítat tyto přešlapy běžné vrtkavosti života či snad dokonce vlastní nešikovnosti, blbosti či roztěkanosti, by bylo vrcholem naivity. Jsem zkrátka něco jako situační jehelníček, nehodový hromosvod, lapač smůly. Přemítání o nespravedlnosti vystřídalo přesvědčení, že takové poslání mohou vyfasovat jen ti nejsilnější, a tak je to dar. Před nedávnem mi byla seslána jedinečná šance rozflákat si digitální foťák, před ním letěl na zem tablet, tažen kabelem, do kterého se mi efektně zamotala noha. Talíře, devastující během přistávání sebe, libovolné nádobí na lince a ve finále ještě plovoucí podlahu, už jsou naším domácím koloritem. Vyšší level této unikátní vlastnosti, na který jsem se cílevědomě šplhala skoro celý svůj dosavadní život, už zasahuje do oblasti sebelikvidace. Když mi před lety konečně srostly rozmašírované obratle a doktoři mě vyzvali k pozvolnému návratu do sportovního života, oslavila jsem svoje nová záda cyklovyjížďkou a výstavním saltem přes řidítka rovnou mezi polské kamení.
A protože vyvolení jsou vždycky na světě tak nějak sami, hledám jedince podobného rázu. Nechť se mi přihlásí tací, co už si taky kolikrát při odstraňování cedulky udělali nůžkami díru do svetru, který je z výlohy nestydatě sváděl tři týdny. Dále ať se přihlásí ti, kteří s fungl novým autem nacouvali do absolutně viditelné lampy, polili si voňavou, novou knížku smradlavým kafem či utopili nejoblíbenější náušnici v černých útrobách sifonu, i když věděli, že riskantní manipulace nad umyvadlem k tomu přímo vybízí.
Do doby, než se zkontaktujeme, budu jen doufat, že znásobením počtu destruktivních povah nestoupne přímo úměrně i nehodové riziko. A taky, že to není nakažlivé. Před nedávnem se můj drahý při procházce madeirskými uličkami rozhlížel tak moc, až přehlédl betonový sloupek velikosti menší židle a rozplácl se na rozpálenou betonovu dlažbu i s milovaným foťákem. K obrubníkem sedřené holeni vzápětí přidal ještě vyvrknutý kotník z úplně rovného chodníčku lemujícího mírumilovnou levádu. Let domů jsme přežili, ale kdo ví, co nás ještě čeká??
Šárka Razýmová
Život na gumě
Taky máte za sebou dětství plné rodinných cyklovýletů strávených v závěsu na gumicuku za vašimi rodiči? Kdybych tenkrát tušila, co je to karma, možná bych svému funícímu otci do kopce tak nepřibržďovala.
Šárka Razýmová
Moc máma
Nedávno mi šéfová vyčetla, že jsem “moc máma“. Ten obrat mě zaskočil. Ale protože jsem pracovnice svědomitá a sebereflexe mi není cizí, postavila jsem se tomu čelem a hluboce se nad sebou zamyslela.
Šárka Razýmová
Doba ohluchlá
Taky vám život přijde čím dál tím hlasitější? Umlčujeme pochybnosti o sobě samých, planeta volá o pomoc, ozývají se stárnoucí klouby a celé davy si na telefonu zamilovaly funkci hlasitého odposlechu. Z toho aby jeden ohluchl.
Šárka Razýmová
Ňaderná zbraň
Jsou lékařské obory, kde jsou si pacient a lékař prakticky rovni. Třeba psychiatrie, kde oba ví, že mají pravdu. Mnohem víc je ale těch, v nichž se pacient chytá do poněkud nekomfortních diskriminačních pastí.
Šárka Razýmová
Báječní hostitelé a ti druzí
Jsou tu Vánoce. Za okny se rozsvěcují stromečky, ve školkách a školách se sborově chystají do Betléma, ulice září tisíci světýlek a z obrazovek útočí Popelka na dvanáct způsobů.
Šárka Razýmová
V zenu
Když jsem se v pubertě snažila za pomoci genů, osudu a věcí mezi nebem a zemí přesvědčit zainteresované, že dělat ze mě lyžařskou akrobatku může mít stejné dopady jako vyvíjet zbraň hromadného ničení, víte, co mi odpověděli?
Šárka Razýmová
U fotografa
Jsem tolerantní žena. Nenutím děti dojídat večeři, pravidelně ponoukám muže, aby si zašel na pivo a zásadně nepřemlouvám rodinu ke společnému focení objektivem profesionála.
Šárka Razýmová
Záplava
Trčím v díře, ruce prkenně natažené podél těla a pociťuji smíření. Do hlavy mě opakovaně tříská barevná, dřevěná palička a já zajíždím stále hlouběji. Paličku drží moje dítě. Ve tváři má takový ten výraz vyšinutého děcka z hororů.
Šárka Razýmová
Pokrok nezastavíš
Kde jenom ta složka ....ještě včera tu byla. Ha! Tady je. Nebyla ještě večer žlutá? Někdo mi ji přebarvil. Všechny je přebarvil! Z mého počítače se přes noc stal někdo jiný. Zase??
Šárka Razýmová
Na samotě u lesa
Dokud jsme žili v malém, podhorském městě, setkávala jsem se s názory, že jsme mučedníci dobrovolně trpící pravěkou infrastrukturou, nulovým společenským vyžitím a půlročními sněhovými závějemi.
Šárka Razýmová
Napořád
Měla to být formalita. Svatba po jedenáctiletém vztahu, během něhož se ze dvou stanou čtyři, už prostě nikoho nadšením nerozhýká. Ale nebyla by škoda to odfláknout, když je to jednou za život?
Šárka Razýmová
Škol(k)a života
Tak už i na nás došlo. První rok ve školce. První lásky. První tsunami bacilů. První pugét kytek. Ty nejhezčí dostaly kuchařky, to je jasný.
Šárka Razýmová
Láska lyžařská
„Budu se vdávat!“ vrazila jsem radostně babičce pod nos opravdickej zásnubní prsten. „No, tak se z toho hlavně nepo..,“ zchladila mě ta, od níž bych pochopení mých konzervativních sklonů čekala zdaleka nejvíc.
Šárka Razýmová
Krát dva
I když byla celá planeta dávno přesvědčená, že nikdy neporodím a už navždycky zůstanu jako bójka s nohama, nakonec jsme překvapili.
Šárka Razýmová
Iluze v háji
Jsem snílek. Ale že během očekávání prvního potomka postavím vzdušný zámek takových rozměrů, překvapilo i mě samotnou.
Šárka Razýmová
Nebe, peklo, ráj
Jsme tu jen na skok, a tak by byla škoda se při něm ani neodlepit od země. Mě dostává do vzduchu plnění snů. Jakýchkoliv. Na jejich třídění není prostor, plním si to všechno. Ostatně, noční můra je taky sen, ne?
Šárka Razýmová
Svatební cirkus
Gejzíry lásky a dojetí, dokonale padnoucí sněhobílé šaty, katalogové počasí a ochota všech se vším pomoci bez keců a nárokování odměny.
Šárka Razýmová
Běžecká čítanka
Běhání je podobná věda jako čtení. Klást rychle jednu nohu před druhou či přelouskat jednotlivá písmena zvládne sice skoro každý, ale dát tomu všemu řád a formu, srozumitelnost a emoce, to už dá zabrat.
Šárka Razýmová
Můj mistr světa
Klofla jsem pana Božského. Má geniální, matematický mozek, sexy svaly, stejně zvrácený smysl pro humor jako já a vlastní sny. A hromadu lyží!
Šárka Razýmová
Fotbalu zdar? Nazdar!
Fotbal v mém nitru od nepaměti živí plamenné dilema, které ještě sílí se sílící propagandou některého z tradičních čutálistických svátků. Milovat nebo nenávidět? Tak nějak tuším, že ani letošní Euro mi to nevyřeší.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 | další |
- Počet článků 126
- Celková karma 16,02
- Průměrná čtenost 3523x