Jsem zákaznice megera?

Uznávám, spojení submisivity a dominance může být někdy zatraceně sexy. Jenže ne, když se tyhle dvě vlastnosti srazí na špatném místě. Aneb jak jsem skoro dostala nařezáno při nákupu kraťasů.

Začátkem června jsem po dlouhé době navštívíla obchod se značkovými oděvy u nás v Jablonci, který si svou pozici na rohu žluté vily drží už od dob, kdy lidi netrávili svůj volný čas v nákupních centrech. Coby gymnazistka jsem byla mezi regály pečená, vařená. Dokonce by se s přihlédnutím k obvyklému stavu finančního konta průměrné puberťačky dalo říct, že jsem patřila ke stálým zákaznicím, navíc mi návštěvy krátily nekonečné čekání na autobus k nám na vesnici.

Od těch dob se tam nic moc nezměnilo, jen dispozice prodejny a možná trochu čísla na cenovkách. Dokonce i paní prodavačka zůstala stejná, i když asi výrazně povýšila. S potěšením a zároveň lehkým znepokojením, že mě můj pubertální vkus tak úplně neopustil, jsem i deset let od posledního nákupu shledala jeden svršek vhodným k provětrání peněženky. Jednalo se o kostkované sportovní kraťasy, přímo volající po nošení během červnových tropických veder. I přizvala jsem si k návštěvě kabinky nejmenší velikost, která vypadá nejlíp na ramínku a pak tu o něco větší, která vypadá nejlíp na mně. Výrobce se ukázal jako skvělý diplomat, větší kraťasy mi byly skutečně větší. Spokojeně jsem u pokladny tasila kartu a zazubila se na prodavačku, na kterou jsem se zubila už před maturitou. Tenkrát mi to občas oplatila, teď mě zmrazila výrazem rychlokvašky. Neměla svůj den.

Následující ráno přesně podle plánu olízla tropická vlna i sever Čech, a tak jsem radostně vytáhla svoje zbrusu nový gatě a nedočkavě je navlíkla. Dírku od stahovací šňůrky v pase, vytrženou ze švu, jsem o třicet vteřin později už tak radostně nepozorovala. Defekt navíc při manipulaci hrozil okamžitým nárůstem, takže vyřadil šňůrku z provozu. Ne, že by taková vada funkci kalhot nějak omezovala. Maximálně, když se trochu vytáhnou, nebo já smrsknu, je někde v poklusu ztratím. Koukla jsem, jestli si s tím mé šicí dovedností poradí, zjistila jsem, že ne a uchýlila se k opětovné návštěvě krámku na rohu. Rychlokvaška mě přivítala stejným výrazem, s jakým se se mnou včera loučila a když ze mě opatrně vyšlo slovo “reklamace“, výraz rozhodně nezesládl. Vyškubla mi kraťasy z ruky, rozprostřela po pultu, nasadila brýle a zavolala posilu. „To je vada způsobená nošením,“ triumfovala dvojice přede mnou s rukama odmítavě založenýma na prsou. Snažila jsem se vysvětlit, že k nákupu došlo teprve včera a od té doby čekaly trencle na svoji chvíli složené ve skříni. „Tak ste si to ráno blbě voblíkla a roztrhla,“ byla jsem odměněna za svoji snahu vyřídit všechno slušně a navrch přišel nášup. „Byste si snad všimla už tady v kabince, že to je roztržený néé?“ To byl dobrý argument. Jenže já byla v kabince v euforii, že mi sedí i ty, co vypadají na ramínku nejlíp a zavazovat tkaničku v pase mě ani nenapadlo. A tak jsem si trvala na svém. Na oplátku jsem se dozvěděla, že patřím k jisté reklamační mafii, jejíž členové si vlastní blbostí rozsápou fungl nové hadry a ještě mají tu drzost jít pak zboží reklamovat. Když jsem se ani poté neměla k odchodu, natlačila prodavačka kalhoty agresivně do igelitky, nechala mě podepsat formulář, vysvětlila, že vady, které si zákazník způsobil sám, se musí detailně vyšetřit a připomněla, že reklamační lhůta je třicet dní. Šeptem povinně dodala, že to obvykle bývá rychlejší. Nebylo. Lhůtu vyčerpali do poslední hodiny a to, jestli výrobci trvala výměna jedněch trenek opravdu celý měsíc, nebo trencle čtrnáct dní demonstartivně ležely na prodejně, než jsem byla povolána k jejich vyzvednutí, už se nedozvím.

Zabalená v nepromokavé bundě, s deštníkem nad hlavou a myšlenkou na právě skončená tropická vedra, jsem se po čase opět zjevila na prahu krámku na rohu. Vyzbrojená reklamačním formulářem a vyzývací smskou jsem svojí “staré známé“ za pultem na její žádost převyprávěla celou kraťasovou anabázi. S předstíraným “nemůžu si vzpomenout“ si Rychlokvaška všechno vyslechla, s úderem posledního slova se mechanicky sklonila pod pult a hodila přede mě nové kalhoty. Nezapomněla u toho zdůraznit, že tím, že mi dávají úplně nový výrobek, mi naprosto nezaslouženě vycházejí vstříc. Podle mě to znamená jen to, že výrobce uznal, že pouhou myšlenkou či pohledem se oblečení opravdu netrhá. Pak jsem si všimla, že kraťasy přišly sice nové, ale taky o číslo větší, než odešly, což se potvrdilo porovnáním s reklamačním formulářem. Rychlokvaška a její posila na sebe nervózně mrkly a začaly mě přesvědčovat, že mi větší velikost bude sedět líp. Nemůžu se zbavit pocitu, že o téhle minele věděly a doufaly, že si nevšimnu.

Přezkoušení v kabince potvrdilo, že jsou mi gatě velké a kdyby ze mě samovolně nesjely, mohla se o tom přesvědčit i prodavačka, která se slovy “je vám to že jo?“ stepovala před závěsem. „No je,“ pípla jsem z druhé strany já. „Ale velký.“ A tak jsme se znovu sešly u pokladny a teprve poté, co jsem ženu za pultem znovu ujistila, že si tyhle kalhoty nevezmu, začala otráveně datlovat do počítače. „Snad to pošlou, no,“ pokrčila rameny a pak už nic. „A pošlou to, myslíte, ještě v létě? Abych ty kraťasy ještě letos využila?“ položila jsem logický dotaz já. A pak už jsem jenom s otevřenou pusou poslouchala něco na způsob nevděčného spratka, který si rozflákal hračku, jiní mu dali novou a on jim ji omlátil o hlavu. Na dotaz, jestli se paní Rychlokvaška takhle chová ke všem zákazníkům, mi odpověděla, že k těm slušným samozřejmě ne. Tak vám nevím. Opravdu je tak neslušné chtít za svoje peníze zboží bez závad a očekávat u prodejců jednání na úrovni civilizovaného člověka? Vada na oblečení je jedna věc, to se stává a člověk si ji opravdu může nedopatřením způsobit sám, i když můj případ to tentokrát nebyl. Ale vážně si v obchodech musíme připadat jako v ringu?

Tímhle blogem nic nezměním a Rychlokvaška s posilou se za nos nechytnou. Upustila jsem ale trochu naštvané páry. Škoda jen, že pouze skrze klávesnici. V reálu jsem se zmohla akorát tak na ukřivděnou apatii a snahu pochopit, co tu paní tíží. Až si půjdu pro ty zpropadené kraťasy potřetí, zkusím se jí zeptat. Jestli ovšem budu ještě vyzvána, abych si je vyzvedla.