Na samotě u lesa

8. 07. 2020 8:55:33
Dokud jsme žili v malém, podhorském městě, setkávala jsem se s názory, že jsme mučedníci dobrovolně trpící pravěkou infrastrukturou, nulovým společenským vyžitím a půlročními sněhovými závějemi.

A tak jsme se přestěhovali. Teď je naším domovem kopec vysoko nad okolním světem, kde nás uspává meluzína, srnec olizuje okna a děti chodí do školky v pohorkách. Rýpavé řeči velkoměstských mudrců utichly. Žádní tu totiž nejsou. Vlastně tu skoro nejsou ani žádní jiní lidé.

„Já se stěhoval devětkrát. Lepší vyhořet, ti povidám!“ dodával mi odvahy před sbalením první krabice jeden z těch, co si říkají přátelé, ale pak vám namísto pomocné ruky nabídnou sirku. Vzhledem ke stavbě, která se ani s blížícím se zahnízděním nepřestávala tvářit jako hrubá, manželovu vysokému pracovnímu nasazení, mému tristnímu nicnedělání plynoucímu z patologické prokrastinace, dvěma malým dětem, zavřené školce, karanténě, rouškám, špatnému postavení hvězd a přívalovým dešťům v Peru nám stěhování zabralo celý měsíc. Ani poté, co toto zemětřesení utichlo a my se celí pomačkaní chcíple noříme z rozvalin, si však nemyslím, že by bylo lepší všechno zapálit. Ale devětkrát bych to teda absolvovat nechtěla, to měl zase recht. Především už nechci zažít:

Balení první skleničky do novin s intenzivně pulzující připomínkou, že jsem ze sklářského kraje.

Snahu ochránit formu na velikonočního beránka, který s posledním záhybem papíru zásadně ožívá.

Zvrhlou touhu všechno při převozu rozbít, aby toho při vybalování bylo míň.

Odhodlané otevření nepřístupné skříňky s dojmem, že když je nepřístupná, nic moc v ní nebude.

Srdce zjihlé objevením pubertálních milostných básní, sádrového prasátka s uraženým uchem a tramvajenek z prvního rande s tím pravým. Protože romantickou nostalgii vzápětí střídá palčivá otázka: “Co teď sakra s tim?“

Pocit bezmoci, když ověšeni igelitkami s vytříděným oblečením konečně u kontejneru Klokánku nahmatáte páku, přitáhnete si shazovací koš, nacpete ho k prasknutí a pak zjistíte, že je kontejner plný.

Pohled z okna na sněhové vločky tančící ve vzduchu společně s třešňovými kvítky prokládaný pohledem na nahá dítka a myšlenkou na zimní oblečení svorně čekající v novém doma.

Přetahování se s dětmi o hračky, které potřebují tady i tam.

Transport pračky, jež se po znovuzapojení chová jako naprostý idiot.

Transport sušičky, která drží basu s pračkou.

Beznaděj pociťovanou s každou další přivezenou blbostí, která vám v novém zatím vůbec, ale VŮBEC nechyběla.

Vyhledávání informací o jedovatých pokojovkách poté, co vaše dvouleté batole počas převozu poslední várky věcí zkonzumovalo několik listů bránících mu ve výhledu z okénka.

První večer na nové adrese, kdy s vřískajícími, přetaženými potomky hledáte láhev na mlíko, mlíko, spacího ušáčka, obouchanou mazdu a noční světýlko, tváříte se, že to máte pod kontrolou a přitom jste ztratili i matrace.

Radost z rychlého nalezení nájemníků do starého bytu přebitou prozřením, že byt musíte kvapem připravit. Nejlépe ještě dnes.

Generální úklid bytu, tentokrát ten opravdový. Ne ten, jímž jste roky šálili rodinu, která by vám stejně prominula, že jste prase.

A ještě asi 58 dalších věcí.

Sleduji lišku na naší zahradě a vím, že nás čekají klidnější zítřky. Plné horečného hledání pyžam, papiňáku a pohřešovaných plyšáků. A informací o vakcíně proti vzteklině. V původním bytě jsou potřeba nějaké opravy. Jdu vybalit nějakou skleničku. A možná najdu i rum.

Pro Ona Dnes

Autor: Šárka Razýmová | středa 8.7.2020 8:55 | karma článku: 28.53 | přečteno: 1977x

Další články blogera

Šárka Razýmová

Život na gumě

Taky máte za sebou dětství plné rodinných cyklovýletů strávených v závěsu na gumicuku za vašimi rodiči? Kdybych tenkrát tušila, co je to karma, možná bych svému funícímu otci do kopce tak nepřibržďovala.

7.2.2024 v 11:40 | Karma článku: 16.01 | Přečteno: 456 | Diskuse

Šárka Razýmová

Moc máma

Nedávno mi šéfová vyčetla, že jsem “moc máma“. Ten obrat mě zaskočil. Ale protože jsem pracovnice svědomitá a sebereflexe mi není cizí, postavila jsem se tomu čelem a hluboce se nad sebou zamyslela.

19.12.2023 v 10:32 | Karma článku: 37.16 | Přečteno: 5522 | Diskuse

Šárka Razýmová

Doba ohluchlá

Taky vám život přijde čím dál tím hlasitější? Umlčujeme pochybnosti o sobě samých, planeta volá o pomoc, ozývají se stárnoucí klouby a celé davy si na telefonu zamilovaly funkci hlasitého odposlechu. Z toho aby jeden ohluchl.

20.9.2023 v 11:26 | Karma článku: 30.54 | Přečteno: 3203 | Diskuse

Šárka Razýmová

Ňaderná zbraň

Jsou lékařské obory, kde jsou si pacient a lékař prakticky rovni. Třeba psychiatrie, kde oba ví, že mají pravdu. Mnohem víc je ale těch, v nichž se pacient chytá do poněkud nekomfortních diskriminačních pastí.

21.3.2023 v 12:41 | Karma článku: 40.11 | Přečteno: 10776 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Lenka Prokopová

Jarní prázdniny

Máme za sebou jarňáky. Čas, kdy se rodiny přesouvají do jiných regionů nebo do Alp. Čas, který český rodič zpravidla tráví se svými ratolestmi zimními radovánkami. Čas, kdy můžeme být jako rodina spolu.

18.3.2024 v 22:47 | Karma článku: 4.68 | Přečteno: 123 | Diskuse

Ivana Dianová

Dvě ženy v jedné posteli

Je to méně přirozené než když se v posteli nachází muž a žena? Zažila jsem oboje a zjistila, že přirozené jsou obě možnosti, ale s mužem je to jednodušší.

15.3.2024 v 0:14 | Karma článku: 27.15 | Přečteno: 986 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog CDLXXVII.

Společenský život je osvědčeným lékem na splíny, byť v aktuálním abstinenčním modulu s omezenou účinností.

14.3.2024 v 20:31 | Karma článku: 12.46 | Přečteno: 225 |

Lucie Vacková

Viléme, Hynku, Jarmilo! Co to jen na mě leze?

Postupně jsem vyloučila chřipku, virózu, anginu, kovid, neštovice, černý kašel, vši, svrab i záškrt - prostě všechno, co může jeden schytat, pokud pracovní dny tráví v narvané školní třídě.

14.3.2024 v 17:21 | Karma článku: 17.17 | Přečteno: 341 | Diskuse

Lenka Prokopová

Máme psa aneb Moje psí omyly

Říká se, že pes je nejlepší přítel člověka. Pořídili jsme si tedy nejlepšího přítele. Zatím to vypadá, že je to přátelství naoko.

12.3.2024 v 12:11 | Karma článku: 21.46 | Přečteno: 559 | Diskuse
Počet článků 126 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3523

Srdcem horalka, tělem lyžařka, duší jogínka. Po životní etapě akrobatických karambolů mezi boulemi zakončené slušivým oceněním Kamikadze roku nyní usiluji o titul Matka století.

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Byla to láska na první pohled, říká hvězda Gilmorek o manželství s modelkou

Milo Ventimiglia (46), představitel Jesse ze seriálu Gilmorova děvčata nebo Jacka Pearsona ze seriálu Tohle jsme my, je...