Škol(k)a života

28. 06. 2019 11:21:40
Tak už i na nás došlo. První rok ve školce. První lásky. První tsunami bacilů. První pugét kytek. Ty nejhezčí dostaly kuchařky, to je jasný.

Jako by to bylo včera. Klečím na židličce pod oknem, sklo mě studí do dlaní, bulím a vystřeluji nudli až na rameno. Funguje to, vrací se! Než mamka znovu projde školkovými dveřmi, dělá se mi z mého manipulativního chování stydno. „Proč brečíš beruško?“ „Dyš mě škrtí sukýnkááááá!“ Vzlyk, smrk, objetí. Sílu téhle vzpomínky nepřebily ani hořčicové punčocháče, všudypřítomný smrad Sava nebo mlíková polívka. Co si ze školky odnese do života můj syn, si zatím můžu jen domýšlet, ale rozhodně bude mít z čeho vybírat. Svoji dráhu předškoláka zahájil solidním pokusem vyrovnat se nejslavnějšímu spolužákovi, který si svou popularitu z ostatních dětí doslova vymlátil. Naštěstí se náš terminátor brzy vrátil na správnou stranu barikády a rozhodl se třídního agresora převychovat společným objímáním stromů. Vedle sympatické dovednosti poslat spolužáka nepozorovaně ze schodů si ten šikula velmi rychle osvojil i mistrovskou techniku v preparování jídla, nezbytné základy lhaní a umění lichotit ženám. S kámoškama soutěží v prdění, paní učitelky rozlišuje zásadně podle zadku a mě doma na oslavu mého skomírajícího intelektu oslovuje “ty blboune“.

Narostly mu nohy, křídla a sebevědomí. Tytam jsou jednoduché diskuze vedoucí alespoň někam. Nastává období “kdo s koho“ plné motání se v bludných kruzích, kdy po chvíli není jasné, kdo a proč položil první otázku. Před časem přišel synek ze školky s trikem v zapařeném pytlíku. „Ty hele, pocem, co je s tim trikem?“ ptám se věcně já. „Počůraný,“ poslušně odpovídá on a podává mi zauzlovaný igeliťák. Zatím to jde jak na drátkách. „A kalhoty?“ natahuju ruku v očekávání obvyklého vývoje. „Ty počůraný nejsou.“ Začíná se to zamotávat. „Proč máš to triko počůraný na zádech? Tys ho měl obráceně?“ „Neměl.“ „Tak tě někdo počůral?“ „Nepočůral. To já sám,“ kasá se. „Na zádech?!“ nedám se já ve snaze vmanévrovat ho zpátky do světa, kde se věci dějí normálně a předvídatelně. Napínavá chvíle ticha. „Obloukem přes hlavu!“ Hledí mi do očí tak pevně, že vážně přemýším, jestli je to technicky proveditelné.

Od prvního ultrazvuku se moje myšlenkové pochody vlastně nezastavily. Až do porodu jen tak rozvážně plynuly. Po něm se rozeběhly. A od nástupu potomka do školky sprintují. Nenudí se tam? Když ho bude něco trápit, řekne mi to? Baštěj dost zeleniny? Mám se znepokojovat, když pusinkuje Rýšu? Nebo když mámu maluje jako chlupatej, černej flek? Mám se vůbec něčím znepokojovat? A je možný si počůrat ty záda?? Víří mi to v hlavě jak odkvetlá pampeliška ve větru. Obzvlášť jedna myšlenka se nechce usadit a je stejně dotěrná jako to chmýří. Vysvětlí mi někdo, proč se dítě, které doma stoluje jako průměrný Homo sapiens, vrací ze školky stabilně jako prase? Rukávy vymáchané v polívce, na gatích mastné otisky různých dětských dlaní, mikina od kompotu i přesto, že byla počas oběda v šatně, v ponožkách zbytky rajské. Syn to vysvětluje absencí ubrousku, na který je doma zvyklý. Jenže tady už by pomohla jedině hladovka. Anebo pyžamo. Ta se nám totiž ve školce ztrácí s železnou pravidelností. A převlékat se na jídlo do svršků, které dřív nebo později stejně nenávratně zmizí, se jeví aspoň jako částečné řešení.

„Maminko moje milá, já tě mám rád nejvíc na svéétě!“ pověsil se mi tuhle ten poklad kolem krku a složil mě svými patnácti kily k zemi. „Dáš si kafíčko? Seš utahaná, udělám ti Intenso do tvýho hrnku.“ Takže v globálu má ta školka na naši rodinu vlastně pozitivní dopad. Za ten rok totiž naše dítě obrovsky vyrostlo. Zvenku i zevnitř.

Pro OnaDnes

Autor: Šárka Razýmová | pátek 28.6.2019 11:21 | karma článku: 23.74 | přečteno: 1148x

Další články blogera

Šárka Razýmová

Život na gumě

Taky máte za sebou dětství plné rodinných cyklovýletů strávených v závěsu na gumicuku za vašimi rodiči? Kdybych tenkrát tušila, co je to karma, možná bych svému funícímu otci do kopce tak nepřibržďovala.

7.2.2024 v 11:40 | Karma článku: 16.01 | Přečteno: 456 | Diskuse

Šárka Razýmová

Moc máma

Nedávno mi šéfová vyčetla, že jsem “moc máma“. Ten obrat mě zaskočil. Ale protože jsem pracovnice svědomitá a sebereflexe mi není cizí, postavila jsem se tomu čelem a hluboce se nad sebou zamyslela.

19.12.2023 v 10:32 | Karma článku: 37.16 | Přečteno: 5522 | Diskuse

Šárka Razýmová

Doba ohluchlá

Taky vám život přijde čím dál tím hlasitější? Umlčujeme pochybnosti o sobě samých, planeta volá o pomoc, ozývají se stárnoucí klouby a celé davy si na telefonu zamilovaly funkci hlasitého odposlechu. Z toho aby jeden ohluchl.

20.9.2023 v 11:26 | Karma článku: 30.54 | Přečteno: 3203 | Diskuse

Šárka Razýmová

Ňaderná zbraň

Jsou lékařské obory, kde jsou si pacient a lékař prakticky rovni. Třeba psychiatrie, kde oba ví, že mají pravdu. Mnohem víc je ale těch, v nichž se pacient chytá do poněkud nekomfortních diskriminačních pastí.

21.3.2023 v 12:41 | Karma článku: 40.11 | Přečteno: 10776 | Diskuse

Další články z rubriky Liberec

Jiří Stehlík

Chalupaření a kšeft - aneb "kdo dlouho líhá ten houby mívá" 2.část

Dnes o začátcích chalupaření v pohraničí, které opuštěné objekty doslova zachránilo a čím se vzdálenosti za rekreací překonávali .

27.12.2022 v 23:40 | Karma článku: 11.10 | Přečteno: 263 | Diskuse

Jiří Stehlík

chalupaření a kšeft - aneb "kdo dlouho líha ten houby mívá" 1.

Povídání o tom, jak to je ,ale hlavně o tom jak to bylo a jak se žije a jak se žilo co moje paměť sahá. Nejsem sice kmet věkem, padesát let mám za pár, ale hodně toho pamatuju mnohé pro zasmání,ale i pro poučení a rád se podělím.

27.12.2022 v 9:06 | Karma článku: 10.04 | Přečteno: 240 | Diskuse

Jitka Gotterová

Žij a nech žít

Jsem úplně zděšena jak mnohdy zcela nechutnými způsoby se vzájemně lidé napadají. Jedno z jakých příčin.

27.10.2021 v 9:20 | Karma článku: 29.49 | Přečteno: 888 | Diskuse

Bedřich Dvořák

Co se to děje v Černém moři ? Lidé na pláži i přírodní katastrofa.

Někdo se asi zbláznil.Tisíce vojáků na desítkách lodí tam hrají podivnou hru.Válečné vybavení mají určitě Rusové. Musí to tak být,protože se jedná o celé Rusko. A naši určitě nemají jen špuntovky na cvičení a pochodují v podpalubí

5.7.2021 v 11:25 | Karma článku: 24.51 | Přečteno: 928 | Diskuse
Počet článků 126 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3523

Srdcem horalka, tělem lyžařka, duší jogínka. Po životní etapě akrobatických karambolů mezi boulemi zakončené slušivým oceněním Kamikadze roku nyní usiluji o titul Matka století.

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Konec nadvlády programátorů. Pozic ubývá, na jednu se hlásí stále víc lidí

Premium Ochota firem splnit uchazečům skoro jakýkoli požadavek a velmi nízká konkurence. Tak by se ještě nedávno dala definovat...