Iluze v háji

3. 01. 2018 15:05:52
Jsem snílek. Ale že během očekávání prvního potomka postavím vzdušný zámek takových rozměrů, překvapilo i mě samotnou.

Za dva roky skutečně nečekané reality se mi o kebuli roztříštilo tolik cihel, že je s podivem, že jsem ještě živá. Pozitivní je, že už to spadlo celý. Teď jen odolat pokušení postavit s příchodem druhorozeného něco ještě mnohem naivnějšího a monstróznějšího.

Začalo to tenkrát už v porodnici, kam jsem si vedle hromady dalších blbostí sbalila taky doporučovanou noční košili a župan. Vzhledem k tomu, že jsem si rámcově dokázala představit, jak uboze může ženská po porodu vypadat, jsem výběru košile věnovala mimořádnou pozornost. O krátkém, elegantním župánku s růžovým lemem se rozepisovat snad ani nebudu. Když jsem se dva dny po porodu odhodlala poprvé bez nátlaku cizí osoby opustit nemocniční postel, abych se konečně zkulturnila a neděsila delegace, majzla mě do zátylku první z iluzí. Zoufalou situaci obličeje nepomohla zlepšit ani všechna líčidla západního světa. Furt jsem byla flekatá, oteklá a zelená. Přesně jako moje novorozeně. Jenže ono, na rozdíl ode mě, nikdy nevypadalo líp. Kombinace vyvýšeného sprchového koutu a rozpáraného břicha po císaři mě zase naprosto vyautovala z možnosti jakékoliv základní očisty. Tak aspoň tu košilku! Ačkoliv mi ještě před třemi dny seděla jak ulitá, tentokrát ji bez varování opustila obě prsa, honila jsem je málem až na chodbě. Župánek ze dna tašky už se mi jen vysmál do ksichtu. Fakt, že při odchodu z porodnice budu mít břicho větší než při příchodu už mě nijak nerozhodil. S rozkošným miminkem v rozkošném proutěném košíku mohla konečně začít rodinná idylka. Informace o laktační psychóze jsem začala schraňovat záhy poté, co byl košík z dalšího užívání diskvalifikován, neb dítě spalo jedině u těch vykutálených melounů. Partner raději na měsíc vyklidil pole a odjel lyžovat. Na lednici se usadila detailní mapa rozmístění babyboxů po republice.

Ač je to k nevíře, před nedávnem jsem pekla dort k druhým narozeninám. S nehynoucí láskou! Ještě před tím jsem však procitla u pokusu s miminkem sportovat, jíst jako člověk, případně obyčejně spát. Na noční kojící seance totiž plynule navázalo krocení rostoucích zubů, jejichž počet se u dětí zvětšuje geometrickou řadou, celonoční bdění při každém úplňku, novu, zěmětřesení v Japonsku a přílivu v Austrálii či odhánění nočních můr postavených na krádežích angličáků. S prvním letošním sněhem jsem synka nedočkavě přimontovala k lyžím. Jak jistě tušíte, představa, že bude nadšený, byla taky mylná. Ale konečně jsme spolu upekli perníčky, což se vysněné dokonalosti téměř přiblížilo. Mouky jsme na podlahu vysypali jen kilo, pak se v ní syn vyválel, sežral pár deka těsta a s bolavým bříškem skončil na gauči u zpráv, protože hledat pohádku jsme nestíhali.

Co jsem si naopak nepředstavila ani v nejdivočejším těhotenském snu, je množství nápadů, které dokáže průměrné batole nejen vymyslet, ale také zrealizovat za jediný den. Nedávná hra na holčičku mi přišla docela zábavná. Dokud zahrnovala odličování, krémování a holení nohou. Ale když se mi ve skříni s botami na podpatcích začal hrabat naháč namotaný v tangách a vršku od plavek, vystřídalo rozjímaní nad dětskou roztomilostí akutní pátrání po nejslabším článku dosavadní výchovy.

Mateřství mě připravilo o veškeré iluze, životní ambice i základní lidskou schopnost odlišit sci-fi od reality. Dalo mi ale to nejupřímnější zrcadlo, priority, o jejich pořadí nemusím přemýšlet, a doživotní poctu k někomu patřit. A z toho se dá postavit mnohem víc než vzdušnej zámek s mizernou statikou. Tak zní moje mantra, jež je pro ostatní matky v nouzi libovolně k zapůjčení.

Pro OnaDnes

Autor: Šárka Razýmová | středa 3.1.2018 15:05 | karma článku: 26.57 | přečteno: 1332x

Další články blogera

Šárka Razýmová

Život na gumě

Taky máte za sebou dětství plné rodinných cyklovýletů strávených v závěsu na gumicuku za vašimi rodiči? Kdybych tenkrát tušila, co je to karma, možná bych svému funícímu otci do kopce tak nepřibržďovala.

7.2.2024 v 11:40 | Karma článku: 16.01 | Přečteno: 456 | Diskuse

Šárka Razýmová

Moc máma

Nedávno mi šéfová vyčetla, že jsem “moc máma“. Ten obrat mě zaskočil. Ale protože jsem pracovnice svědomitá a sebereflexe mi není cizí, postavila jsem se tomu čelem a hluboce se nad sebou zamyslela.

19.12.2023 v 10:32 | Karma článku: 37.16 | Přečteno: 5522 | Diskuse

Šárka Razýmová

Doba ohluchlá

Taky vám život přijde čím dál tím hlasitější? Umlčujeme pochybnosti o sobě samých, planeta volá o pomoc, ozývají se stárnoucí klouby a celé davy si na telefonu zamilovaly funkci hlasitého odposlechu. Z toho aby jeden ohluchl.

20.9.2023 v 11:26 | Karma článku: 30.54 | Přečteno: 3203 | Diskuse

Šárka Razýmová

Ňaderná zbraň

Jsou lékařské obory, kde jsou si pacient a lékař prakticky rovni. Třeba psychiatrie, kde oba ví, že mají pravdu. Mnohem víc je ale těch, v nichž se pacient chytá do poněkud nekomfortních diskriminačních pastí.

21.3.2023 v 12:41 | Karma článku: 40.11 | Přečteno: 10776 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Lenka Prokopová

Jarní prázdniny

Máme za sebou jarňáky. Čas, kdy se rodiny přesouvají do jiných regionů nebo do Alp. Čas, který český rodič zpravidla tráví se svými ratolestmi zimními radovánkami. Čas, kdy můžeme být jako rodina spolu.

18.3.2024 v 22:47 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 31 | Diskuse

Ivana Dianová

Dvě ženy v jedné posteli

Je to méně přirozené než když se v posteli nachází muž a žena? Zažila jsem oboje a zjistila, že přirozené jsou obě možnosti, ale s mužem je to jednodušší.

15.3.2024 v 0:14 | Karma článku: 27.04 | Přečteno: 984 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog CDLXXVII.

Společenský život je osvědčeným lékem na splíny, byť v aktuálním abstinenčním modulu s omezenou účinností.

14.3.2024 v 20:31 | Karma článku: 12.16 | Přečteno: 222 |

Lucie Vacková

Viléme, Hynku, Jarmilo! Co to jen na mě leze?

Postupně jsem vyloučila chřipku, virózu, anginu, kovid, neštovice, černý kašel, vši, svrab i záškrt - prostě všechno, co může jeden schytat, pokud pracovní dny tráví v narvané školní třídě.

14.3.2024 v 17:21 | Karma článku: 17.17 | Přečteno: 339 | Diskuse

Lenka Prokopová

Máme psa aneb Moje psí omyly

Říká se, že pes je nejlepší přítel člověka. Pořídili jsme si tedy nejlepšího přítele. Zatím to vypadá, že je to přátelství naoko.

12.3.2024 v 12:11 | Karma článku: 21.29 | Přečteno: 555 | Diskuse
Počet článků 126 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3523

Srdcem horalka, tělem lyžařka, duší jogínka. Po životní etapě akrobatických karambolů mezi boulemi zakončené slušivým oceněním Kamikadze roku nyní usiluji o titul Matka století.

Nutný výchovný pohlavek, souhlasí Bouček i Havlová s přerušením projevu na Lvu

Moderátor Libor Bouček ostře zareagoval na kauzu ohledně délky proslovu režisérky Darji Kaščejevové na předávání cen...

Švábi, vši a nevychované děti. Výměna manželek skončila už po pěti dnech

Nová Výměna manželek trvala jen pět dní, přesto přinesla spoustu vyhrocených situací. Martina ze Znojma se pokoušela...

Vyzkoušeli jsme podvod z Aliexpressu. Může vás přijít draho, i po letech

Nakoupili jsme na Aliexpressu a pěkně se spálili. Jednu USB paměť, dvě externí SSD a jeden externí HDD. Ve třech...

Chtěli, abych se vyspala s Baldwinem kvůli jeho výkonu, říká Sharon Stone

Herečka Sharon Stone (66) jmenovala producenta, který jí řekl, aby se vyspala s hercem Williamem Baldwinem (61). Měla...

Konec nadvlády programátorů. Pozic ubývá, na jednu se hlásí stále víc lidí

Premium Ochota firem splnit uchazečům skoro jakýkoli požadavek a velmi nízká konkurence. Tak by se ještě nedávno dala definovat...