Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Fotbalu zdar? Nazdar!

7. 06. 2016 10:22:00
Fotbal v mém nitru od nepaměti živí plamenné dilema, které ještě sílí se sílící propagandou některého z tradičních čutálistických svátků. Milovat nebo nenávidět? Tak nějak tuším, že ani letošní Euro mi to nevyřeší.

Náš rozporuplný vztah začal klíčit už v dětství, kdy jsem byla, z přesvědčení maminky, že to bude čupr, ostříhána na slušivou “deku“. Účes podle nejaktuálnější módy mě okamžitě zařadil mezi bezvýhradné stoupence Jágra a stejně střihlých fotbalistů. Nadšení z toho, že jsem za všech okolností středem pozornosti, po čase vystřídalo prozření, že ať tráva nebo led, můj sestřih je každopádně průser.

Na revoltu jsem se zmohla až ve čtrnácti, a tak mě deka provázela i celým druhým stupněm základní školy, který jsem absolvovala v jediné sportovní třídě ve městě - osudově fotbalové. Nejoblíbenější zábavou mých spoluhráčů bylo tehdy vyhazování všech předmětů, které vyučující ve spěchu ze spárů fotbalové zoo zapomínali na katedře, z okna ve třetím patře. I když mi tato kratochvíle nepřišla inteligenčně příliš na výši, svoje parťáky jsem kryla a lhala kantorům do očí. Díky mé pověsti svatouška celý sbor včetně fyzikáře roky věřil, že se kalkulačka, třídnice sousedních osmáků, či bandaska na oběd můžou jednoduše vypařit. Spolužáky jsem si proti sobě nemohla poštvat už proto, že jsem celým svým pubertálním srdcem milovala třídního brankáře Kubu. Dokonce jsem se kvůli němu naučila takovou tu fintu, jak běžíte, překročíte mičudu, navalíte si ji na patu a efektním obloukem ji zase přehodíte přes hlavu. Vzhledem k tomu, že kopnout mi míč bylo stejně riskantní jako svěřit mi do rukou nabitou osmatřicítku, jednalo se vskutku o husarský kousek.

Patičkou jsem sice zabodovala, ale plamen to nezažehlo. Skórovala jsem až o pár let později do sítě sexsymbolu Jendy. Byl roztomilej, tetovanej a měl namířeno do Chelsea. Nebo to aspoň říkal. Často jsem snila o tom, jak spolu budeme pod deštníkem a v holínkách vychovávat na předměstí Londýna dvě rozkošné děti a budeme se topit v penězích. Dodnes nevím, kde se stala chyba.

Velké fotbalové zklamání přišlo i s premiérovým prvoligovým zápasem zhlédnutým z novinářské židle. Tribuny zely prázdnotou, po hřišti se motala banda simulantů a brány byly nejspíš zakryty nějakým neviditelným plexisklem. Nespravila to vůně mastných klobás, světlice vystřelená do zadnice jednoho z rozhodčích, ani výprava do srdce prořídlého hloučku napitých fanoušků. Oplzlé návrhy, lascivní olíznutí mikrofonu a pocintaná šála v barvách domácího klubu v roli kovbojského lasa mě zastihly zcela nepřipravenou, a tak jsem se zmohla akorát na hysterický smích a střemhlavý pád za policejní kordón střežící fanklub hostů. Právě rozhlasácký mikrofon však stál i za překvapivým zjištěním, že fotbalisti nejsou zas až takoví blbci, jak se traduje.

Nejpopulárnější sport na světě ve mně rozpoutává zcela protichůdné emoce, což může být považováno za podivínství hraničící se skandálem. Jenže já neumím zůstat neutrální a prostě si ho nevšímat. Letošní Euro, stejně jako všechna předchozí, určitě sledovat nebudu. Ale určitě na něm zase něco zkritizuju. A zamiluju se do nějakého toho gólmana. Zkrátka nevím, kam se přiklonit. Ale vnitřně tuším. Nedávno jsem se synkem v náručí vybírala v obchodě látkové plíny. Jakmile se energicky natáhnul po zeleném kousku s fotbalovými míči, instinktivně jsem mu málem urazila ruku. Tak aspoň, že moje podvědomí má jasno...

Pro Ona Dnes na zadané téma

Autor: Šárka Sudová | úterý 7.6.2016 10:22 | karma článku: 19.27 | přečteno: 1472x

Další články blogera

Šárka Sudová

Běžecká čítanka

Běhání je podobná věda jako čtení. Klást rychle jednu nohu před druhou či přelouskat jednotlivá písmena zvládne sice skoro každý, ale dát tomu všemu řád a formu, srozumitelnost a emoce, to už dá zabrat.

27.3.2017 v 10:08 | Karma článku: 12.93 | Přečteno: 389 | Diskuse

Šárka Sudová

Můj mistr světa

Klofla jsem pana Božského. Má geniální, matematický mozek, sexy svaly, stejně zvrácený smysl pro humor jako já a vlastní sny. A hromadu lyží!

9.3.2017 v 9:59 | Karma článku: 30.86 | Přečteno: 3127 | Diskuse

Šárka Sudová

Vynález zkázy

Mateřství mě neomylně katapultovalo mezi zástupce zcela specifického živočišného druhu. Vyznačujeme se hybernujícím mozkem, deseti rukama a několika koly. A řeknu vám, naučit se s těmihle proporcemi žít, není žádná sranda.

19.4.2016 v 9:40 | Karma článku: 22.75 | Přečteno: 1027 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Dana Adámková

Roztržitá

Každý, to občas zažije, prostě den blbec. To hned po ránu se na vás i káva šklebí. Leknete se vlastního odrazu v zrcadle, i když se na sebe hezky usmíváte.

24.6.2017 v 12:11 | Karma článku: 10.49 | Přečteno: 202 | Diskuse

Jan Andrle

Milujeme Česko!

Milujeme Česko. Opravdu?! No nevím, jak velikou láskou k mé vlasti zahraniční řetězec plane, ale pochybnosti mám.

24.6.2017 v 1:35 | Karma článku: 17.76 | Přečteno: 416 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Děti jsou jak prdy – máš rád jen ty svoje

Tak tohle moudro jsem zaslechla docela nedávno a donutilo mě přemýšlet. Přemýšlet i o tom jak ve vlastních, byť nevychovaných dětech, uctíváme kult dítěte a považujeme naše nevychované potomky za dokonalost samu sebe...

23.6.2017 v 20:20 | Karma článku: 23.26 | Přečteno: 781 | Diskuse

Karel Trčálek

Zemanova svině

Nominativ, svině, svině. Genitiv, svině, sviň / sviní. Dativ, svini, sviním. Akuzativ, svini, svině. Vokativ, svině, svině. Lokál, svini, sviních. Instrumentál, sviní, sviněmi ...

23.6.2017 v 18:32 | Karma článku: 23.66 | Přečteno: 1414 | Diskuse

Milan Radek

Uctivý služebníček Macron poslušně hlásí že už těm neposlušným državám vynadal

Mutti mu přece jasně řekla že má těm vidlákům odvedle vynadat, aby už začali poslouchat, a on bez odmluv splnil rozkaz. Mutti přece nebude na vlastní ústa říkat to co může říkat on za ní. Marine Le Pen měla pravdu že ve Francii

23.6.2017 v 18:10 | Karma článku: 42.46 | Přečteno: 2307 | Diskuse
Počet článků 109 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3706

Srdcem horalka, tělem lyžařka, duší jogínka. Po životní etapě akrobatických karambolů mezi boulemi zakončené slušivým oceněním Kamikadze roku nyní usiluji o titul Matka století.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.