Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Demolition Woman

25. 05. 2015 9:58:50
Někteří z nás holt při fasování běžného štěstí nejspíš stáli příliš daleko. A já to asi zaspala úplně..

Ukládám do mobilu další staronové číslo a snažím se ignorovat přidušené výbuchy smíchu dvou přítomných puberťáků s ultramoderními ajfouny. Tlačítko potvrzující uložení se co chvíli zasekne a celý aparát velikosti a tvaru tatranky vyluzuje zvuky jako z pravěku.

Do doby kamenné jsem se přenesla úplně sama. To takhle na jaře vystupujete z auta, foukne ledový vítr, a tak automaticky sáhnete po větrovce na sedačce. A když si překotně začnete v tom fičáku tahat bundu přes hlavu, svršek jakoby náhle ztratí trochu ze své váhy. A než dílo dokonáte, slyšíte něco, co jste slyšet rozhodně nechtěli. Můj skoro nový, chytrý telefon opustil rozepnutou kapsu náhle a bez varování v tom nejvyšším bodě. Plynulým obloukem přeletěl dvoje otevřené dveře i tři otevřené pusy přihlížejících a snesl se až do štěrku u levého zadního kola. Zavládlo ticho rytmicky přerušované zoufalými vibracemi z posledního. Za chvíli bylo po něm. Dokonce sám sobě vystavil parte v podobě pavučiny pokrývající dotykový displej protkané nápisem “Jen tísňové volání.“ Byl opravdu chytrý. Na rozdíl ode mě. Napadá-li vás logická otázka, tak ne, kontakty si nezálohuju. Takže teď mám pravěkou tatranku bez kontaktů i šance na důstojné přijetí společností.

„To se stane každýmu,“ chlácholila jsem se po zdánlivě náhodných nehodách kdysi. Jenže když jsem si v krátkém životním úseku roztřískala snad všechno, co něco (nebo za něco) stálo, pochopila jsem, že přičítat tyto přešlapy běžné vrtkavosti života či snad dokonce vlastní nešikovnosti, blbosti či roztěkanosti, by bylo vrcholem naivity. Jsem zkrátka něco jako situační jehelníček, nehodový hromosvod, lapač smůly. Přemítání o nespravedlnosti vystřídalo přesvědčení, že takové poslání mohou vyfasovat jen ti nejsilnější, a tak je to dar. Před nedávnem mi byla seslána jedinečná šance rozflákat si digitální foťák, před ním letěl na zem tablet, tažen kabelem, do kterého se mi efektně zamotala noha. Talíře, devastující během přistávání sebe, libovolné nádobí na lince a ve finále ještě plovoucí podlahu, už jsou naším domácím koloritem. Vyšší level této unikátní vlastnosti, na který jsem se cílevědomě šplhala skoro celý svůj dosavadní život, už zasahuje do oblasti sebelikvidace. Když mi před lety konečně srostly rozmašírované obratle a doktoři mě vyzvali k pozvolnému návratu do sportovního života, oslavila jsem svoje nová záda cyklovyjížďkou a výstavním saltem přes řidítka rovnou mezi polské kamení.

A protože vyvolení jsou vždycky na světě tak nějak sami, hledám jedince podobného rázu. Nechť se mi přihlásí tací, co už si taky kolikrát při odstraňování cedulky udělali nůžkami díru do svetru, který je z výlohy nestydatě sváděl tři týdny. Dále ať se přihlásí ti, kteří s fungl novým autem nacouvali do absolutně viditelné lampy, polili si voňavou, novou knížku smradlavým kafem či utopili nejoblíbenější náušnici v černých útrobách sifonu, i když věděli, že riskantní manipulace nad umyvadlem k tomu přímo vybízí.

Do doby, než se zkontaktujeme, budu jen doufat, že znásobením počtu destruktivních povah nestoupne přímo úměrně i nehodové riziko. A taky, že to není nakažlivé. Před nedávnem se můj drahý při procházce madeirskými uličkami rozhlížel tak moc, až přehlédl betonový sloupek velikosti menší židle a rozplácl se na rozpálenou betonovu dlažbu i s milovaným foťákem. K obrubníkem sedřené holeni vzápětí přidal ještě vyvrknutý kotník z úplně rovného chodníčku lemujícího mírumilovnou levádu. Let domů jsme přežili, ale kdo ví, co nás ještě čeká??

Autor: Šárka Sudová | pondělí 25.5.2015 9:58 | karma článku: 22.86 | přečteno: 1321x

Další články blogera

Šárka Sudová

Běžecká čítanka

Běhání je podobná věda jako čtení. Klást rychle jednu nohu před druhou či přelouskat jednotlivá písmena zvládne sice skoro každý, ale dát tomu všemu řád a formu, srozumitelnost a emoce, to už dá zabrat.

27.3.2017 v 10:08 | Karma článku: 12.93 | Přečteno: 389 | Diskuse

Šárka Sudová

Můj mistr světa

Klofla jsem pana Božského. Má geniální, matematický mozek, sexy svaly, stejně zvrácený smysl pro humor jako já a vlastní sny. A hromadu lyží!

9.3.2017 v 9:59 | Karma článku: 30.86 | Přečteno: 3127 | Diskuse

Šárka Sudová

Fotbalu zdar? Nazdar!

Fotbal v mém nitru od nepaměti živí plamenné dilema, které ještě sílí se sílící propagandou některého z tradičních čutálistických svátků. Milovat nebo nenávidět? Tak nějak tuším, že ani letošní Euro mi to nevyřeší.

7.6.2016 v 10:22 | Karma článku: 19.27 | Přečteno: 1472 | Diskuse

Šárka Sudová

Vynález zkázy

Mateřství mě neomylně katapultovalo mezi zástupce zcela specifického živočišného druhu. Vyznačujeme se hybernujícím mozkem, deseti rukama a několika koly. A řeknu vám, naučit se s těmihle proporcemi žít, není žádná sranda.

19.4.2016 v 9:40 | Karma článku: 22.75 | Přečteno: 1027 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Dana Adámková

Roztržitá

Každý, to občas zažije, prostě den blbec. To hned po ránu se na vás i káva šklebí. Leknete se vlastního odrazu v zrcadle, i když se na sebe hezky usmíváte.

24.6.2017 v 12:11 | Karma článku: 10.49 | Přečteno: 202 | Diskuse

Jan Andrle

Milujeme Česko!

Milujeme Česko. Opravdu?! No nevím, jak velikou láskou k mé vlasti zahraniční řetězec plane, ale pochybnosti mám.

24.6.2017 v 1:35 | Karma článku: 17.76 | Přečteno: 416 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Děti jsou jak prdy – máš rád jen ty svoje

Tak tohle moudro jsem zaslechla docela nedávno a donutilo mě přemýšlet. Přemýšlet i o tom jak ve vlastních, byť nevychovaných dětech, uctíváme kult dítěte a považujeme naše nevychované potomky za dokonalost samu sebe...

23.6.2017 v 20:20 | Karma článku: 23.26 | Přečteno: 781 | Diskuse

Karel Trčálek

Zemanova svině

Nominativ, svině, svině. Genitiv, svině, sviň / sviní. Dativ, svini, sviním. Akuzativ, svini, svině. Vokativ, svině, svině. Lokál, svini, sviních. Instrumentál, sviní, sviněmi ...

23.6.2017 v 18:32 | Karma článku: 23.66 | Přečteno: 1414 | Diskuse

Milan Radek

Uctivý služebníček Macron poslušně hlásí že už těm neposlušným državám vynadal

Mutti mu přece jasně řekla že má těm vidlákům odvedle vynadat, aby už začali poslouchat, a on bez odmluv splnil rozkaz. Mutti přece nebude na vlastní ústa říkat to co může říkat on za ní. Marine Le Pen měla pravdu že ve Francii

23.6.2017 v 18:10 | Karma článku: 42.46 | Přečteno: 2307 | Diskuse
Počet článků 109 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3706

Srdcem horalka, tělem lyžařka, duší jogínka. Po životní etapě akrobatických karambolů mezi boulemi zakončené slušivým oceněním Kamikadze roku nyní usiluji o titul Matka století.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.