Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Hobby naší doby

19. 03. 2015 10:10:36
Babi uctívající kult pletení, táta kutil, kámoška s nebezpečnou kulinářskou deviací. Čas od času nás zájmová černá díra našich blízkých vcucne jak lux záclonu. Perete se s tím? Přestaňte, vždyť i ten hadr ví, že to nemá cenu. Radši se smiřte s tím, že už navždycky budete trochu zmuchlaní.

„A v jakym jste k pánovi vztahu?“ péruje mě u pánelákových schránek naše pošťačka a dlouhým ukazovákem píchá do desek před sebou. Za zády schovává ušmudlanou, žlutou obálku. Nebude moje, dokud se nepřiznám. Váhám. „Rodiná příslušnice?“ napovídá mi netrpělivě baba poštmistrová a já pod tlakem začínám do speciální kolonky psát “partnerka“. „Tiskacim! Pak podpis,“ rovná mě do latě. Už ani nepočítám, pokolikáté se té stejné ženě svěřuji s detaily své šestileté známosti, která ale zase není doma. V rámci zpestření už jsem zkusila i “kámoška“, “uklízečka“ nebo “matka“, úřady sežerou všecko. I když po uvedení rodinného vztahu jsem čekala aspoň návštěvu státních orgánů a obvinění z incestu.

Tyhle žluté obálky, jejichž další sestřička je teď v zajetí přísné úřednice, přebírám za toho, co je věčně nepřítomen, už několik měsíců. Většinou chodí z Pekingu nebo Šanghaje. A co obsahují? Fotografické komponenty, které mně osobně připadají identické, zatímco můj milý hladí každý další filtr do zrcadlovky jak filatelista Modrého Mauricia. A tak se naše garsonka plní objektivy, clonami a rybíma očima, balkón stabilně okupuje stativ nastavený na neměnný Ještěd a slovo “panorama“ u nás absolutně přejímá význam jinde zdomácnělého porna.

Většinou mu s horlivým pokyvováním hlavy a snášením rekvizit k nohám vyjadřuji tu tolik potřebnou partnerskou podporu, i když sedmdesáté deváté cvaknutí spouště při dokumentaci shnilého listu na hladině během vzácné romantické procházky už mě dokáže vyhodit z koceptu. Moc dobře totiž vím, jakou zátěží jsem pro své blízké já. Stačí, že je Vánoce co Vánoce nutím uměle jásat nad výplody mé náladové múzy. Porcelánu, znehodnoceného mými kresbami, už po světě koluje tolik, že by v něm mohli dupat všichni sloni Indie, hlavy mnohých kamarádů dehonestují pestrobarevné síťovky na brambory s původní vizí šik čepic, police v obydlích rodinných příslušníků paraziticky okupují moje keramické zmetky. Naposledy jsem načrtnutím avantgardních ptáčků vdechla nový život hnusné, skleněné flašce od mlíka. Škoda, že moje pragmatičtější sestra vidí ve své fungl nové, designové váze pořád tu flašku na mlíko za devatenáct kaček. A ještě k tomu bez mlíka. Ale aspoň mají tyhle výkřiky nějaké využití, ať už jako zásobník na nesmrtelné UHT, nebo rezervní porcelán pro neoblíbenou návštěvu, která stejně všechno rozbije.

Bývávalo hůř. V dobách mezi školkou a maturitou jsem každého, koho jsem znala aspoň od vidění, nekompromisně obdarovala nekonečnou básní mapující jeho dosavadní život. Vzhledem k tomu, že podobně jako když dostanete bonboniéru, i v tomto případě se tak nějak očekávalo, že se s ostatními ihned podělíte, jsem si udělala mnoho nepřátel. Ono číst před svědky nahlas něco, co vidíte poprvé a o čem víte jenom to, že je to o vás, už chce pořádnou dávku exhibicionismu. Tvorbu školkových let rámovaly slzy dojetí. Před maturou už to byl jenom soucit.

Ale aspoň jsem při ceremoniálním předávání poezie bývala oblečená. To se rozhodně nedá říct o souběžně probíhající dekádě módního návrhářství. Období, které mým rodičům díky vracející se otázce “Co z tý holky vyroste?“ ukradlo několik let spánku, dokumentuje památná fotka, kdy ve vlastnoručně ušité bederní roušce a obrovské fleecové čepici předvádím tanec Maorů mezi dracenami vedle televize. Lokaci budoucích ňader zakrývá jen nevkusný náhrdelník. Hloupý je, že jsem takhle občas bez varování mých genetických základen předstoupila před návštěvu. Teď už chodím zahalená, ale semínko návrhářské zvrhlosti ve mně stejně zůstalo. Jednou si navrhnu svatební šaty. Ale rovnou prosím své blízké, aby na mě dohlídli. To, co mi vyrostlo, už by se náhrdelníkem zakrývalo jen velmi těžko. A já nechci, aby si mě s mým procítěným “ano“ chtěli najednou vzít všichni kromě ženicha!

Autor: Šárka Sudová | čtvrtek 19.3.2015 10:10 | karma článku: 25.38 | přečteno: 2932x

Další články blogera

Šárka Sudová

Běžecká čítanka

Běhání je podobná věda jako čtení. Klást rychle jednu nohu před druhou či přelouskat jednotlivá písmena zvládne sice skoro každý, ale dát tomu všemu řád a formu, srozumitelnost a emoce, to už dá zabrat.

27.3.2017 v 10:08 | Karma článku: 12.93 | Přečteno: 389 | Diskuse

Šárka Sudová

Můj mistr světa

Klofla jsem pana Božského. Má geniální, matematický mozek, sexy svaly, stejně zvrácený smysl pro humor jako já a vlastní sny. A hromadu lyží!

9.3.2017 v 9:59 | Karma článku: 30.86 | Přečteno: 3127 | Diskuse

Šárka Sudová

Fotbalu zdar? Nazdar!

Fotbal v mém nitru od nepaměti živí plamenné dilema, které ještě sílí se sílící propagandou některého z tradičních čutálistických svátků. Milovat nebo nenávidět? Tak nějak tuším, že ani letošní Euro mi to nevyřeší.

7.6.2016 v 10:22 | Karma článku: 19.27 | Přečteno: 1472 | Diskuse

Šárka Sudová

Vynález zkázy

Mateřství mě neomylně katapultovalo mezi zástupce zcela specifického živočišného druhu. Vyznačujeme se hybernujícím mozkem, deseti rukama a několika koly. A řeknu vám, naučit se s těmihle proporcemi žít, není žádná sranda.

19.4.2016 v 9:40 | Karma článku: 22.75 | Přečteno: 1027 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Dana Adámková

Roztržitá

Každý, to občas zažije, prostě den blbec. To hned po ránu se na vás i káva šklebí. Leknete se vlastního odrazu v zrcadle, i když se na sebe hezky usmíváte.

24.6.2017 v 12:11 | Karma článku: 10.49 | Přečteno: 202 | Diskuse

Jan Andrle

Milujeme Česko!

Milujeme Česko. Opravdu?! No nevím, jak velikou láskou k mé vlasti zahraniční řetězec plane, ale pochybnosti mám.

24.6.2017 v 1:35 | Karma článku: 17.76 | Přečteno: 416 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Děti jsou jak prdy – máš rád jen ty svoje

Tak tohle moudro jsem zaslechla docela nedávno a donutilo mě přemýšlet. Přemýšlet i o tom jak ve vlastních, byť nevychovaných dětech, uctíváme kult dítěte a považujeme naše nevychované potomky za dokonalost samu sebe...

23.6.2017 v 20:20 | Karma článku: 23.26 | Přečteno: 781 | Diskuse

Karel Trčálek

Zemanova svině

Nominativ, svině, svině. Genitiv, svině, sviň / sviní. Dativ, svini, sviním. Akuzativ, svini, svině. Vokativ, svině, svině. Lokál, svini, sviních. Instrumentál, sviní, sviněmi ...

23.6.2017 v 18:32 | Karma článku: 23.66 | Přečteno: 1414 | Diskuse

Milan Radek

Uctivý služebníček Macron poslušně hlásí že už těm neposlušným državám vynadal

Mutti mu přece jasně řekla že má těm vidlákům odvedle vynadat, aby už začali poslouchat, a on bez odmluv splnil rozkaz. Mutti přece nebude na vlastní ústa říkat to co může říkat on za ní. Marine Le Pen měla pravdu že ve Francii

23.6.2017 v 18:10 | Karma článku: 42.46 | Přečteno: 2307 | Diskuse
Počet článků 109 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3706

Srdcem horalka, tělem lyžařka, duší jogínka. Po životní etapě akrobatických karambolů mezi boulemi zakončené slušivým oceněním Kamikadze roku nyní usiluji o titul Matka století.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.