Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

No tak, lidičky, nebuďme prasata

5. 02. 2015 10:13:47
Znám ženský, co nechodí na veřejné záchody, protože když čůrají, tak to zvoní na celé kolo a to je podobně odsouzeníhodné, jako ulevit si přímo na chodníku. Občas se dětinsky bavím sledováním mistrů etikety komicky si muchlajících obličej ve snaze o diskrétní zakrytí právě používaného párátka. Často žasnu i nad těmi, jež jsou posláni do zadele a ještě za to poděkují a zamávají na rozloučenou. Někdo to zkrátka se slušností přehání, ale pořád je to lepší, než individua se syrovými znaky Homo neanderthalensis, které odolaly i tisícům let promyšlené evoluce.

Rázuju si to takhle známou trasou mezi nákupákem na Černém Mostě a metrem, když v tom mě předběhne týpek v bomberu, pletené hučce a režimu stand by a naprosto nečekaně mi flusne přímo pod nohy. Vyjeknu, nadskočím, plivanci se vyhnu a vynadám si za přehnanou reakci, všichni si někdy potřebujeme ulevit a všichni taky víme, že v tlačenicích přelidněného hlavního města se to vůbec nedělá snadno. Jenže týpek najednou zkušeně pootočí hlavu vpravo, sotva postřehnutelným pohybem levé ruky ucpávajícím jednu z nosních dírek nabije a zcela bez varování smrkne přímo za sebe. Tentokrát se vyhýbám zpomaleným zalomením v zádech jako v Matrixu. Jsem překvapená a nezmůžu se ani na šokované: „Cóóó?“ Pak se přistihnu, že plivníkovi vlastně závidím.

Na gymplu jsme byli s naším přehnaně ambiciózním třídním-tělocvikářem na cyklisťáku a když zjistil, že jsem jediná, kdo mu při šílené jízdě Jizerkami stačí, vyzval mě k riskantnímu závodu po nekonečné panelové cestě. Pedál na pedál, v srdci konkurenční boj, stehenní svaly napumpované k prasknutí. Helmy se nám při projíždění lesního úseku v odpoledním slunci mihotavě blýskaly, zlověstně se nám blýskalo i v očích a já se dostala do vedení. Opojný pocit z právě nabité pozice lídra jsem se rozhodla ještě podpořit pohrdavým projevem absolutní pohody a co může být k tomuto účelu lepšího než profesionálně provedené odsmrknutí do pangejtu? Nepovedlo se mi to ani náznakem a celý můj pohrdavý projev vlétnul třídnímu přímo mezi oči, čímž jsem ho ohrozila nejen na důstojnosti, ale díky přechodné slepotě i na životě. Od té doby riskuju salto přes řidítka a usmrkávám pouze do kapesníčku.

Proto je pro mě čin týpka v bomberu naprosto nepochopitelný a svým způsobem hrdinský. O poznání menší počet bodů by si ode mě jakožto nedobrovolného diváka vysloužil chlapík, v jehož společnosti jsem později Prahu autobusem opouštěla. Dokud byl vzhůru, vyvíjel snahu transportovat si při kašli ruku před ústa alespoň v každém třetím případě. Jenže po pár minutách rozhopsané jízdy po vzrušující “er desítce“ usnul, což mělo fatální následky i na jeho další tělesné funkce. Hlasité chrápání ten ochotník tu a tam proložil efektním dávivým chrchlem, u čehož se umaštěným čelem vždycky párkrát odrazil od opoceného okna vedle sebe. Studené sklo na dutinách zřejmě vykonalo své a probudilo rýmu, nikoliv však jejího majitele. K bublavému kašli a chrochtavému chrápání se tak přidalo ještě zvukově působivé popotahování. A chlapík s rukama pokojně složenýma v klíně roztomile dadal a ke svému tělu se nehlásil. Chtěla jsem ho ze své starostlivé podstaty proplesknout a věnovat mu jeden ze svých drahocenných kapesníků, ale nakonec mi došlo, že to nemá cenu. Naposledy jsem to udělala zrovna nedávno v jednom rakouském tiskovém centru, které bylo tak velké, že jsme si s ostatními kolegy novináři mohli vzájemně ťukat do klávesnic. Soused, šroubující mě svým neustálým popotahováním jak vývrtku, si kapesník sice s díky vzal a dokonce ho i použil, ale pak mi ten dárek stejně zase vrátil, když ho nechal ležet zmuchlaný na stole a já si ho spletla s myší. Holt házet perly sviním je zkrátka kolikrát smysluplnější.

Repertoár mých zážitků je velice pestrý, ale protože je dost možné, že u čtení tohoto blogu zrovna něco baštíte (i když teď už asi ne), nebudu už to natahovat a raději rovnou sdělím, co mám na srdci.

Vy všichni, a muži promiňte, ale týká se to především vás, tedy vy všichni, kteří ve společnosti pocítíte nutkavou potřebu ze sebe něco vypustit, někde se podrbat či povrtat, případně se v odrazu výloh pokochat některou z mimořádných částí vašich těl, čiňte tak, prosím vás, až po překontrolování vlastní expozice vůči ostatním. Já na oplátku slibuju, že už taky nikdy nikoho neposmrkám. Žijeme v moderní době, máme se rádi, jsme cool a friendly, žádný konzervy, ale až tak intimně se znát zase nemusíme. A možná, že tak zamezíme i té plošné chřipkové epidemii.

Rozumíme si?

Autor: Šárka Sudová | čtvrtek 5.2.2015 10:13 | karma článku: 38.67 | přečteno: 8962x

Další články blogera

Šárka Sudová

Svatební cirkus

Gejzíry lásky a dojetí, dokonale padnoucí sněhobílé šaty, katalogové počasí a ochota všech se vším pomoci bez keců a nárokování odměny.

28.6.2017 v 15:05 | Karma článku: 18.49 | Přečteno: 957 | Diskuse

Šárka Sudová

Běžecká čítanka

Běhání je podobná věda jako čtení. Klást rychle jednu nohu před druhou či přelouskat jednotlivá písmena zvládne sice skoro každý, ale dát tomu všemu řád a formu, srozumitelnost a emoce, to už dá zabrat.

27.3.2017 v 10:08 | Karma článku: 15.27 | Přečteno: 461 | Diskuse

Šárka Sudová

Můj mistr světa

Klofla jsem pana Božského. Má geniální, matematický mozek, sexy svaly, stejně zvrácený smysl pro humor jako já a vlastní sny. A hromadu lyží!

9.3.2017 v 9:59 | Karma článku: 31.48 | Přečteno: 3253 | Diskuse

Šárka Sudová

Fotbalu zdar? Nazdar!

Fotbal v mém nitru od nepaměti živí plamenné dilema, které ještě sílí se sílící propagandou některého z tradičních čutálistických svátků. Milovat nebo nenávidět? Tak nějak tuším, že ani letošní Euro mi to nevyřeší.

7.6.2016 v 10:22 | Karma článku: 19.48 | Přečteno: 1491 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Libuse Palkova

Existují v Evropě hranice?

Vstupem do Schengenu hranice sice zmizely, ale přesto člověk pozná, když přejede z jednoho státu do jiného-a nejen proto, že se změní nápisy. Jednou jsem vezla skupinu Amíků z Německa do Prahy a jejich vedoucí mě pěkně naštvala

20.8.2017 v 22:27 | Karma článku: 12.25 | Přečteno: 353 | Diskuse

Jan Tomášek

Žebrák - hrad a podhradí

Nedávno jsem psal o pražských hradech Václava IV a dnes si dovolím pozvat na malé zastavení na patrně nejoblíbenějším mimopražském hradě tohoto krále - totiž Žebráku. Pozornost bude ovšem zaměřena spíše na jeho podhradí.

20.8.2017 v 21:51 | Karma článku: 5.97 | Přečteno: 157 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Proč do tý politiky lez?

„No protože je nenažranej,“ vystřelí od boku každý, kdo vidí do Babiše jak do hubený kozy. A když přidáte otázku, proč podpora ANO setrvale atakuje hranici 30 %, no tak to je taky jednoduchý, protože lidi jsou blbí.

20.8.2017 v 17:34 | Karma článku: 25.16 | Přečteno: 679 | Diskuse

Jan Pražák

Též u nás mohou být migranti nebezpeční

Hluboce by se mýlil ten, kdo by se snažil tvrdit, že jsme v našem státě v bezpečí před lidmi, kteří k nám migrují z cizích zemí.

20.8.2017 v 16:45 | Karma článku: 21.48 | Přečteno: 781 | Diskuse

Markéta Vaculová

Jak být v mezilidské komunikaci přímý aneb asertivní komunikace v praxi sociálních služeb

Asertivita je součástí zdravé mezilidské komunikace. Znamená to nebýt v komunikaci pasivní, manipulativní nebo agresivní, ale být přímý a ohleduplný k druhým, se současným zachováním svých práv a svého názoru.

20.8.2017 v 16:08 | Karma článku: 5.51 | Přečteno: 209 | Diskuse
Počet článků 110 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3684

Srdcem horalka, tělem lyžařka, duší jogínka. Po životní etapě akrobatických karambolů mezi boulemi zakončené slušivým oceněním Kamikadze roku nyní usiluji o titul Matka století.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.