Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Moje Koruna Himálaje

26. 08. 2014 9:46:02
Vylezla jsem společně s Radkem Jarošem na K2. V myšlenkách jsem mu při každém kroku seděla za krkem a domlouvala, ať neblbne. V noci mě ze snů o ledovcových trhlinách budilo lapání po dechu a odkrvené prsty. Ještě, že jsem nepodlehla čurání do flašky. Ale dokázali jsme to!

Během dobývání posledních výškových metrů, které jsme si všichni kromě horolezce-hrdiny mohli jen představovat, jsem bezostyšně šlapala po svých zásadách a navzdory odporu k moderním technologiím lamentovala, že svět není ještě o něco víc online. Marné čekání na ultra moderní vrcholové selfíčko jsem si krátila pročítáním internetových diskuzí. „Proč tam ten blázen vůbec leze?“ byl nejčastější příspěvek. „No jo, PROČ?“ dohnala vzápětí tahle palčivá otázka lidské existence i mě a svou naléhavostí mi z nateklého kotníku sestřelila pytlík mražené kukuřice. Stejnou otázku měl v očích i doktor, jemuž jsem se probelhala ordinací s důvěrným přiznáním, že mi na pětadvacetikilometrové túře Jizerkami přišlo blbý jenom jít, takže jsem celou cestu běžela. Jak známo, na světě je mnohem víc otázek, než odpovědí, a tak jsem jen pokrčila rameny a s žádankou na rentgen opustila lokál.

Podobně naléhavé PROČ mě před nedávnem dohnalo i ráno poté, co jsem se na powerjóze rozhodla vyhrát lektorkou vyhlášenou soutěž o výdrž v takzvaném prkně. Zatímco ostatní cvičenky setrvaly v pozici jen o trochu déle, než je nutné k patřičnému vyrýsování břišních buchet a pak si položené na karimatkách okusovaly nehty, já se společně s jediným přítomným mužem proklepala třetinou lekce a nedbala ani blížícího se bezvědomí, ani naléhání nervózní cvičitelky, že už by to opravdu stačilo. Vyhrála jsem reklamní skleničku a müsli tyčinku, kterou jsem stejně nemohla sníst, protože se mé ruce nedokázaly přiblížit k ústům.

Důvody sebedestruktivního počínání jsem marně hledávala už v dětství. Třeba na táboře v Chorvatsku, kam jsem si jela vyléčit astma. Bylo mi dvanáct a v otázce přirozeného vývoje u mě příroda spala jako špalek, takže zatímco vrstevnice nosily první bikiny, hrály svlíkací flašku a hloubkově řešily pupínky, já se po pláži promenádovala v neforemných, zelených, celkových plavkách, na hlavě si každé ráno česala přísného ježka a s klukama hrála maximálně fotbal. A když mě pak někdo se smyslem pro opravdu černý humor přihlásil do táborové soutěže miss, nejen, že jsem ukřivděně neutekla do vyprahlých křovin, ale ještě jsem zatoužila celé klání ovládnout. Ani vytahané plavky, ani tričko, legendárně nacpané do květované sukně, ba ani procitěná anglická píseň mi triumf samozřejmě nezajistily.

Otázka PROČ byla na místě taky o tři léta později, když jsem při lyžovačce na francouzském ledovci prohlásila, že skočím salto i přesto, že byla v případě tohoto prvku zcela přeskočena jakákoliv přípravná fáze s použitím měkčího dopadu. Výsledkem bylo prokousnuté koleno, rozkopnutý nos a indigo efektně rozlité po celém obličeji. Odpověď na tutéž otázku by jistě ocenili i vysokoškolští profesoři dohlížející na průběh přijímaček z tělocviku. K plnému počtu bodů z gymnastiky vedla tenkrát desítka zvládnutých výmyků na hrazdě. Přišlo mi to málo, takže jsem jich v touze předvést, že o takovou studentku opravdu nemohou přijít, vystřihla rovnou dvacet. Pak mě z náčiní násilně odtrhli kroucením prstů a já po zmateném nárazu do žebřin opustila žíněnku až na druhý pokus. Pár let poté, co jsem byla díky svému heroickému výkonu na univerzitu přijata, se ono pověstné PROČ vyrojilo znovu, tentokrát v případě volitelných předmětů. Díky neuvážlivé potřebě ohromit kybernetický mozek mého partnera jsem se tak protrápila kompletními základy programování a teorií relativity.

A čím jsem starší, tím je to horší. Právě teď odhodlaně kráčím za ziskem zelené karty a fakt, že golf vlastně nesnáším, mě nijak nelimituje. Ptáte se PROČ? V životě se s touhle otázkou setkáme pravděpodobně víckrát než s kartáčkem na zuby, ale uspokojivá odpověď nepřijde nikdy. Takže navrhuju: Přestaňme se ptát a dělejme věci prostě proto. Shodíme tak ze zad batoh plný zbytečných pitomostí a s nově nabytou lehkostí se v naší expedici životem vyškrábeme výš. Všichni totiž máme svou Korunu Himálaje. Jen každý s jinými vrcholy..

Autor: Šárka Sudová | úterý 26.8.2014 9:46 | karma článku: 18.39 | přečteno: 780x

Další články blogera

Šárka Sudová

Běžecká čítanka

Běhání je podobná věda jako čtení. Klást rychle jednu nohu před druhou či přelouskat jednotlivá písmena zvládne sice skoro každý, ale dát tomu všemu řád a formu, srozumitelnost a emoce, to už dá zabrat.

27.3.2017 v 10:08 | Karma článku: 12.93 | Přečteno: 389 | Diskuse

Šárka Sudová

Můj mistr světa

Klofla jsem pana Božského. Má geniální, matematický mozek, sexy svaly, stejně zvrácený smysl pro humor jako já a vlastní sny. A hromadu lyží!

9.3.2017 v 9:59 | Karma článku: 30.86 | Přečteno: 3127 | Diskuse

Šárka Sudová

Fotbalu zdar? Nazdar!

Fotbal v mém nitru od nepaměti živí plamenné dilema, které ještě sílí se sílící propagandou některého z tradičních čutálistických svátků. Milovat nebo nenávidět? Tak nějak tuším, že ani letošní Euro mi to nevyřeší.

7.6.2016 v 10:22 | Karma článku: 19.27 | Přečteno: 1472 | Diskuse

Šárka Sudová

Vynález zkázy

Mateřství mě neomylně katapultovalo mezi zástupce zcela specifického živočišného druhu. Vyznačujeme se hybernujícím mozkem, deseti rukama a několika koly. A řeknu vám, naučit se s těmihle proporcemi žít, není žádná sranda.

19.4.2016 v 9:40 | Karma článku: 22.75 | Přečteno: 1027 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Dana Adámková

Roztržitá

Každý, to občas zažije, prostě den blbec. To hned po ránu se na vás i káva šklebí. Leknete se vlastního odrazu v zrcadle, i když se na sebe hezky usmíváte.

24.6.2017 v 12:11 | Karma článku: 10.49 | Přečteno: 202 | Diskuse

Jan Andrle

Milujeme Česko!

Milujeme Česko. Opravdu?! No nevím, jak velikou láskou k mé vlasti zahraniční řetězec plane, ale pochybnosti mám.

24.6.2017 v 1:35 | Karma článku: 17.76 | Přečteno: 416 | Diskuse

Ladislava Šťastná

Jak to vnímám já: Děti jsou jak prdy – máš rád jen ty svoje

Tak tohle moudro jsem zaslechla docela nedávno a donutilo mě přemýšlet. Přemýšlet i o tom jak ve vlastních, byť nevychovaných dětech, uctíváme kult dítěte a považujeme naše nevychované potomky za dokonalost samu sebe...

23.6.2017 v 20:20 | Karma článku: 23.26 | Přečteno: 781 | Diskuse

Karel Trčálek

Zemanova svině

Nominativ, svině, svině. Genitiv, svině, sviň / sviní. Dativ, svini, sviním. Akuzativ, svini, svině. Vokativ, svině, svině. Lokál, svini, sviních. Instrumentál, sviní, sviněmi ...

23.6.2017 v 18:32 | Karma článku: 23.66 | Přečteno: 1414 | Diskuse

Milan Radek

Uctivý služebníček Macron poslušně hlásí že už těm neposlušným državám vynadal

Mutti mu přece jasně řekla že má těm vidlákům odvedle vynadat, aby už začali poslouchat, a on bez odmluv splnil rozkaz. Mutti přece nebude na vlastní ústa říkat to co může říkat on za ní. Marine Le Pen měla pravdu že ve Francii

23.6.2017 v 18:10 | Karma článku: 42.46 | Přečteno: 2307 | Diskuse
Počet článků 109 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3706

Srdcem horalka, tělem lyžařka, duší jogínka. Po životní etapě akrobatických karambolů mezi boulemi zakončené slušivým oceněním Kamikadze roku nyní usiluji o titul Matka století.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.