Moje Rusko

3. 03. 2014 14:58:55
Dvě olympiády jsem prožila jako závodník, třetí coby novinářka. Bylo to jiné? A jak!

Pouta olympijských pravidel už trochu povolila, a tak zpětně vypouštím do světa pár ruských postřehů. První z nich je o tom, proč věřím na štěstí.

Ruský tatarák

Po prvních dnech strávených v Rusku mě napadá přirovnání k masu. Každý ho má rád upravené, ale to syrové má taky něco do sebe. Rusko, ve kterém jsem prožila úvod olympiády, bylo jasným tatarákem.

Od honosné kolonády v Rosa Khutor byla moje ubikace sice vzdálená jen pár kilometrů, přesto k ní olympijská sláva už nedosáhla. Baráček v zaprášeném průjezdu dělila od okolního světa těžká železná brána, kterou domovník Sergej s překvapivou nepravidelností zamykal, což by nebylo překážkou, kdybychom měli klíče. Jenže my je neměli, a tak to překážka byla. Četné přelézání mě stálo nekolik nevypratelných fleků na běloskvoucí bundě z Muchovy olympijské kolekce, dva málem vyražené zuby, když mi jednou v noci sklouzla noha a jedno nekompromisní naražení rozkroku, když mi v nejvyšším bodě sklouzly obě.

Na dvorku se sušilo prádlo, za okny nám vyla tři opuštěná štěňata, která jsem ládovala proteinovými tyčinkami propašovanými z domova, přede dveřmi se místo pestrobarevných dobrovolníků prohánělo ruské dítko honící slepici.

Na důrazné doporučení pití balené vody jsem vyrazila do obchodu, který hlásal: “My znajem, što vy ljubitě.“ Měli tam vodu, toaleťák a vodku, což, uznávám, opravdu mnohdy stačí ke štěstí. Když jsem pak u pokladny vytáhla dolarovou bankovku, díval se na ni starý pán za kasou se stejným nepochopením jako na dětské omalovánky.

Svižným klusem jsem se vydala na obhlídku okolí. Při probíhání kolem štěkající otevřené brány s nápisem “astarožna zlaja sabaka“ jsem přešla do rychlého sprintu. Se štěstím a bez psiska pod kolenem jsem pokračovala malebnou silničkou, klikatící se na přilehlý kopec. Brzy se z asfaltu staly velké kameny, ty přešly v písek a nakonec zbylo jen hluboké bahno protkané pařezy. Dopravní značky a patníky ale krajnici věrně lemovaly dál.

Z lesa, ve kterém u každého pátého stromu stál voják se zbraní v pohotovosti, jsem vypálila kosmickou rychlostí. Ani vzápětí dobytá mýtinka, v jejíž náruči mě přivítala hlaveň tanku, mě ale moc neuklidnila. Vojenskou základnu přikrytou obrovskou maskáčovou sítí jsem zase překotně opustila a dělala, že jsem si jí nevšimla. Z utajené prázdnoty mě vyprovodilo pokřikování a smích ruských vojáků. Měla jsem cítit absolutní bezpečí, nebo pravý opak? Na otázku mi brzy odpověděl Vasil, kterého jsem poznala v lanovce do olympijské vesnice. „První rada, kterou všem svým kamarádům dávám, když mě sem přijedou navštívít, je, aby nikdy nechodili do lesa. A už vůbec ne sami.“ Běžecké boty jsem schovala na dno tašky.

Poznala jsem ale nového přítele. Vasil učí na londýnské univerzitě umění a znalecky vyseknul poklonu oblečení české výpravy. Když jsem se navíc zmínila o inspiraci Alfonsem Muchou, byl v sedmém nebi. Akorát jsem se bála, aby z kapsy nevytasil nůžky a jeden lipový lístek si ze mě neodstřihnul.

Autor: Šárka Razýmová | pondělí 3.3.2014 14:58 | karma článku: 42.50 | přečteno: 13363x

Další články blogera

Šárka Razýmová

Život na gumě

Taky máte za sebou dětství plné rodinných cyklovýletů strávených v závěsu na gumicuku za vašimi rodiči? Kdybych tenkrát tušila, co je to karma, možná bych svému funícímu otci do kopce tak nepřibržďovala.

7.2.2024 v 11:40 | Karma článku: 16.01 | Přečteno: 457 | Diskuse

Šárka Razýmová

Moc máma

Nedávno mi šéfová vyčetla, že jsem “moc máma“. Ten obrat mě zaskočil. Ale protože jsem pracovnice svědomitá a sebereflexe mi není cizí, postavila jsem se tomu čelem a hluboce se nad sebou zamyslela.

19.12.2023 v 10:32 | Karma článku: 37.16 | Přečteno: 5523 | Diskuse

Šárka Razýmová

Doba ohluchlá

Taky vám život přijde čím dál tím hlasitější? Umlčujeme pochybnosti o sobě samých, planeta volá o pomoc, ozývají se stárnoucí klouby a celé davy si na telefonu zamilovaly funkci hlasitého odposlechu. Z toho aby jeden ohluchl.

20.9.2023 v 11:26 | Karma článku: 30.54 | Přečteno: 3203 | Diskuse

Šárka Razýmová

Ňaderná zbraň

Jsou lékařské obory, kde jsou si pacient a lékař prakticky rovni. Třeba psychiatrie, kde oba ví, že mají pravdu. Mnohem víc je ale těch, v nichž se pacient chytá do poněkud nekomfortních diskriminačních pastí.

21.3.2023 v 12:41 | Karma článku: 40.11 | Přečteno: 10777 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 22.19 | Přečteno: 326 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 41 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.12 | Přečteno: 288 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.76 | Přečteno: 505 | Diskuse
Počet článků 126 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3523

Srdcem horalka, tělem lyžařka, duší jogínka. Po životní etapě akrobatických karambolů mezi boulemi zakončené slušivým oceněním Kamikadze roku nyní usiluji o titul Matka století.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...