Já jsem já
Zvoní telefon. Stoupám si na špičky a svoje ucho pečlivě lepím na staré sluchátko. „Dobrej den, paní Sudová, máte tam někde syna?“ „Dobrý den, já ještě děti nemám, je mi teprve dvanáct,“ pípám na druhé straně aparátu. „Ježišmarjá, nezlobte se, to ten hlas….manžela?“ „Už jsem vám říkala, že je mi teprve dvanáct?“ „Hehehi jsem já to ale káča, máš tam tatínka, holčičko?“
Takhle nějak vypadal běžný telefonní hovor mého dětství. Mamka mi vždycky vštěpovala, že každá duše světa je jedinečná a nenahraditelná, ale místo originální bytosti si už léta připadám spíš jako zcela nahraditelná, univerzální sekretářka. Od té doby, co existuje mobil, je to lepší, ale stejně nemám pocit, že by byla moje identita vždycky pevně a jasně ohraničená. Na to, že hlasově nahradím celou ženskou větev naší rodiny, už jsem si zvykla, ale co to ostatní? Radostné zvolání „Celá maminka!“ už mi trochu leze na nervy. „Ty lejtka, ručičky…a ten hrudníček!“ Ségře přece taky nikdo neříká, že je celá tatínek. A právě s ní si mě lidi pletou prakticky pořád. A to máme přitom shodné možná tak příjmení, počet končetin a absenci koulí…a život strávený na lyžích.
Když jsem poprvé přijela na svěťák, sesypali se na mě všichni její kámoši a já nabyla dojmu, že být nováčkem je super. Ve chvíli, kdy kámoši zjistili, že já jsem já a ne ona, jsem toho samého dojmu zase pozbyla a trvalo rok, než mi začali říkat mým vlastním jménem. Do té doby jsem byla prostě „Nikola´s sister“. A od té doby do světa vykřikuju, že jsme dvě. Jenže ten svět mě neslyší. Každou chvíli na mě někdo vybafne. „Hele, že ty seš ta slavná lyžařka…ta, ta..Sudová!“ A už tahá propisku a vyhrnuje triko (přijde mi to ujetý, ale nejvíc lidí skutečně touží po podpisu přímo na kůži). Automaticky odpovídám: „Já jsem jenom ségra tý slavný lyžařky, ale klidně se ti podepíšu.“ „Tak ty nejsi Nikolka?“ ptá se zklamaně a chvatně strká triko do gatí. „Ségra..,“ říkám si už pro sebe a dívám se za dalším zdrhajícím fanouškem, který šlápnul vedle. Podobné scény zažívám tak často, že už mi ani nepřijdou vtipné.
Co mě ale stále ještě baví, jsou mylné telefonáty novinářů. Ve chvíli, kdy je odhaleno, že nejsem ta, se kterou chtějí mluvit, pro ně nastává bolestné rozhodování. Buď se spokojit s názorem poněkud chabější, i když pořád „Sudové“ lyžařky a nebo na mně vyloudit číslo Nikoly, které ale nevydám, i kdyby mě sebemučivěji lechtali v podpaží labutími pírky. Musím říct, že někteří jedinci jsou hodně vynalézaví a jejich vlezlost je přímo dechberoucí. Nejlepší jsou zoufalci s taktikou: „Když nedáš číslo, tak koukej navalit aspoň šťavnatej drb.“ Umím být hodně nepříjemná a myslím, že v novinářských kruzích už platím za největší sportovní megeru v Čechách.
Se ségrou jsme asi jediná nesrostlá siamská dvojčata na světě, ale ani ta Guinnessovka to nechce.
A minulý týden dostala moje věčná snaha o zachování vlastního JÁ další ránu. Přišel ke mně spolužák a s ruměncem ve tváři vykoktal. „Šári, já nevěděl, že jsi ta slavná lyžařka, to je fakt bomba!“ To bylo MOJE jméno! Skromně jsem sklopila oči a on nemilosrdně pokračoval. „Už jsem se všem pochlubil, že sedím v lavici se Šárkou Záhrobskou!“
Šárka Razýmová
Život na gumě
Taky máte za sebou dětství plné rodinných cyklovýletů strávených v závěsu na gumicuku za vašimi rodiči? Kdybych tenkrát tušila, co je to karma, možná bych svému funícímu otci do kopce tak nepřibržďovala.
Šárka Razýmová
Moc máma
Nedávno mi šéfová vyčetla, že jsem “moc máma“. Ten obrat mě zaskočil. Ale protože jsem pracovnice svědomitá a sebereflexe mi není cizí, postavila jsem se tomu čelem a hluboce se nad sebou zamyslela.
Šárka Razýmová
Doba ohluchlá
Taky vám život přijde čím dál tím hlasitější? Umlčujeme pochybnosti o sobě samých, planeta volá o pomoc, ozývají se stárnoucí klouby a celé davy si na telefonu zamilovaly funkci hlasitého odposlechu. Z toho aby jeden ohluchl.
Šárka Razýmová
Ňaderná zbraň
Jsou lékařské obory, kde jsou si pacient a lékař prakticky rovni. Třeba psychiatrie, kde oba ví, že mají pravdu. Mnohem víc je ale těch, v nichž se pacient chytá do poněkud nekomfortních diskriminačních pastí.
Šárka Razýmová
Báječní hostitelé a ti druzí
Jsou tu Vánoce. Za okny se rozsvěcují stromečky, ve školkách a školách se sborově chystají do Betléma, ulice září tisíci světýlek a z obrazovek útočí Popelka na dvanáct způsobů.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Moderní lichváři připravují o bydlení dlužníky i jejich příbuzné. Trik je snadný
Premium Potřebujete rychle peníze, pár set tisíc korun a ta nabídka zní lákavě: do 24 hodin máte peníze na...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Lidovci navrhli zvýšit slevy na dani na děti, stát to má přes 8 miliard ročně
Zvýšení slev na dani na děti navrhuje KDU-ČSL a hodlá to prosazovat v jednáních s koaličními...
Prezident má absolutní imunitu. Trump zaměstnal Nejvyšší soud, věří v průtahy
Většina členů amerického Nejvyššího soudu se ve čtvrtek zdála být skeptická k argumentu...
Zatkněte propalestinské levicové fašisty, vyzývá demokratický kongresman
Demokratický kongresman Adam Smith označil propalestinské demonstranty za „levicové fašisty“ a...
Pád zhýralého náměstka otřásl Moskvou. Pod Šojguem se houpe židle
Premium Ruskou politickou scénu rozvířil největší korupční skandál od začátku války. Zatčení náměstka...
Prodej domu, 204m2, pozemek 249m2, Duchcov, ul. Sklářská, okr. Teplice
Sklářská, Duchcov, okres Teplice
3 290 000 Kč
- Počet článků 126
- Celková karma 16,02
- Průměrná čtenost 3523x